Víte, jak vybrat správný způsob léčby?

Kdy a proč se rozhodnou pro moderní medicínu a kdy naopak upřednostnit přirozené terapie? Nabízím vysvětlení výhod i rizik obou možností pro pomoc při rozhodování.

Moderní medicína, někdy také označována jako západní, konvenční, alopatická nebo ortodoxní medicína, se začala vyvíjet přibližně před sto lety. Tehdy se oddělila od tradičně praktikované přirozené celostní medicíny. Organismus vnímá materialisticky, jeho jednotlivé části léčí odděleně, mnohdy bez hledání souvislostí a jejich pochopení. I proto je její terapie založena na práci celé řady specialistů.

Zásadním pravidlem moderní medicíny je, že hledá zevní příčiny nemocí. Typickým příkladem je mikrobiální teorie nemocí, podle které napadají zevní mikroorganismy lidský organismus, ve kterém způsobují onemocnění. Vyústěním tohoto vysvětlení nemocí byla široce rozšířená praxe používání antibiotik, pasterizace, nabídka antibakteriálních čistících a mycích prostředků i očkování.

Výhody moderní medicíny

• Moderní medicína vyniká v léčbě akutních a život ohrožujících onemocnění a zranění. Ve vyjmenovaných případech je často jedinou možností, jak zachránit lidský život.
• Lékaři jsou vzdělaní, investovali spoustu času a peněz do svého studia, umí diagnostikovat onemocnění.
• Pacienti jsou chráněni zákonem. Lékaři a zdravotnická zařízení musí odpovídat předepsaným standardům.
• Díky výzkumům, které neustále probíhají, a inovaci lékařských zařízení se neustále zlepšuje.
• Některé z léků zachraňují život.

Rizika a nevýhody moderní medicíny

• Terapie oddělených částí těla může být chybným postupem (samozřejmě neplatí pro případy zlomenin apod.), neboť je velmi pravděpodobné, že problém, byť je signalizován akutním voláním o pomoc některého z orgánů, neexistuje v izolaci.
• Lékaři jsou mnohdy přepracovaní a na pacienty mají jen minimum času. Ve vypjatém režimu je snadné chybovat jak při stanovování diagnózy, tak při poskytování péče.
• Lékaři většinou vědí o významu výživy, pohybu a redukce stresu na terapii, ale nemají mnohdy ve zmíněných oblastech potřebné vzdělání. Lékaři jsou vzděláváni výhradně v problematice operací a léků, k doporučení správné výživy a pohybu jim schází potřebný čas nebo znalosti. Faktem přitom je, že mnoha pacientům by k terapii stačila jen změna životního stylu. Kvůli špatně nastavenému systému zbytečně polykají léky a dlouhodobě svůj problém jen zhoršují.
• I kdyby se lékař či zdravotnické zařízení rozhodli propagovat např. zdravou výživu, je pravděpodobné, že by se jim jejich snaha nevyplatila. Platby od pojišťovny přichází především za provedené výkony a předepsané léky.
• Léky a zákroky jsou nejběžnější terapií, kterou moderní medicína nabízí. Léky však velmi často působí symptomaticky, nikoliv kauzálně. To znamená, že problém potlačují, ale neřeší. Potlačení může být někdy prospěšné, na příklad tišení silné bolesti, současně však pacientovi bere možnost vyzkoušet řešení vlastního problému přirozenými cestami.
• Pacienti mohou zbytečně absolvovat spoustu návštěv u specialistů a vyšetření. Takový postup stojí mnoho peněz i času, každý specialista může vnímat jen omezenou část potíží, chybí celostní pohled na problém.
• Léky, operace, hospitalizace či jakékoliv lékařské zákroky s sebou přináší i závažná zdravotní rizika včetně možnosti úmrtí. Na příklad hospitalizace je poměrně často doprovázena infekcí z nemocničního prostředí, řádně předepsané léky jsou v USA příčinou až sta tisíc úmrtí ročně.
• Farmaceutický průmysl má v moderní medicíně příliš silné postavení. Podílí se na výuce, organizuje a financuje studie a přímo ovlivňuje lékaře.
• Moderní medicína léči nemoc, ne člověka. Jedna diagnóza většinou znamená jednu terapii bez patřičné diferenciace individuálních potřeb.
• Moderní medicína respektuje čísla a testy spíše než pocity pacientů.

Přirozené terapie, které bývají někdy nazývány komplementárními, alternativními nebo celostními terapiemi, vycházejí z tisíciletých zkušeností obyvatel nejrůznějších částí světa. V našich (západních) zemích byly základem terapie přibližně do prvního čtvrtletí minulého století. Na příklad v Evropě byly populární a tradiční fytoterapie, Kneippovy koupele či výživa podle Svaté Hildegardy.

Výhody přirozených terapií

• Základní výhodou přirozených terapií je jejich respekt vůči celostnímu pojetí člověka a komplexní náhled na zdravotní obtíže.
• Přirozené terapie učí pacienta zodpovědnosti za vlastní zdraví. Samotné převzetí této zodpovědnosti člověka posiluje.
• Terapeuti naslouchají pacientům, respektují jejich vnímání a považují je za partnery v procesu terapie.
• Přirozené terapie se velmi často zaměřují na prevenci a posilují zdraví. Díky předcházení nemocem šetří peníze jak každému jednotlivci, tak i celé společnosti.
• Přirozené terapie jsou zpravidla velmi bezpečné a při správném použití mohou být příčinou minimálních, nejspíše však vůbec žádných rizik.
• V případě správného výběru alternativní terapie a její správné aplikace může dojít k úplnému vyléčení, přinejmenším k jeho podpoře. S velkou pravděpodobností povedou přirozené terapie ke zlepšení zdraví a k jeho dlouhodobému udržení.

Rizika a nevýhody přirozených terapií

• Přirozené terapie většinou nesplňují požadavky současného světa na okamžitá a bezpracná řešení. Zejména nezbytnost převzetí odpovědnosti za vlastní zdraví je pro mnohé pacienty nepřijatelná a odrazuje je.
• Vyzkoušení přirozené terapie a ujištění se o její správnosti a funkčnosti většinou vyžaduje určitý čas a peníze. Tento fakt je paradoxně způsoben tím, že zdravotní pojišťovny běžně proplácejí plejády zbytečných a předražených vyšetření, ale na alternativy většinou vůbec nepřispívají. Mnozí lidé se proto k přirozeným terapiím dostávají až po letech neúspěchů s moderní medicínou.
• Někteří pacienti se mohou snažit přirozenými terapiemi nahradit konvenční terapii, které může být v daném případě na místě, a tím ohrozit své zdraví.
• Někteří pacienti mohou zkoušet přirozené terapie a doplňky bez celostního pojetí problému, tzn. léčit se alternativní terapií, ale podle pojetí moderní medicíny. I přes to, že jim takový přístup může částečně pomoci, dosáhnou jen stěží úrovně, které by bylo lze dosáhnout při skutečné celostní terapii.
• Některé přirozené terapie nemusí fungovat v případě každého pacienta. Podobně jako v konvenční medicíně mohou být účinky některých přirozených terapií zapříčiněny pouhým placebo efektem. Posledně zmíněný byl prokázán dokonce při některých chirurgických výkonech moderní medicíny. Vyvstává tak otázka, jestli jej automaticky hodnotit jako špatný.
• Ti, kteří praktikují přirozené terapie, mají často velmi různorodé vzdělání, které v některých případech není žádným odborným medicínským vzděláním. Nabídka, procesy a vybavení praxí nejsou dostatečně regulovány.

Bez ohledu na to, pro jakou terapii se rozhodneme, neseme vždy plnou odpovědnost za své zdraví sami. Zodpovědností státu by, alespoň dle mého názoru, mělo být umožnění rovného přístupu klientů k celému spektru možností. Nerozumím tomu, proč se u nás vedou proti mnoha alternativám tak ukrutné boje, zejména když uvážíme jejich minimální rizikovost a velkou finanční výhodnost.

Sama vždy doporučuji vyhodnotit možnosti, které se nabízejí, a začít s těmi postupy, které jsou nejméně invazivní a riskantními. Většinou tak upřednostňuji přirozenou medicínu. Nic se však nemá přehánět – není na místě přemýšlet o tom, který čaj pít, když vás přejelo auto a potřebujete akutní pomoc

Pro zajímavost: víte, která terapie je celosvětově nejpoužívanější? Nejvyšší příčky žebříčku zabírají terapie komplementární, jmenovitě tradiční čínská medicína, ayurvédská medicína a homeopatie.

Návrhy řešení

• Za vysoce prospěšné bych považovala zařazení lekcí přirozené péče o zdraví do výuky všech zdravotnických oborů.
• Bylo by vhodné připravit pravidla pro přirozené terapie, které by zahrnovaly zejména specifikace podmínek, na příklad nezbytné základní zdravotnické vzdělání, pravidlo několika prvních let praxe pod dozorem zkušeného terapeuta a podobně.
• Je na čase, abychom se naučili respektovat, že mohou fungovat i metody, které v současnosti nedokážeme plně vysvětlit, a zohlednit to v systému hodnocení. Také téměř osmdesát procent lékařských testů a postupů neprošlo rigorózním testováním a používají se jen na základě empirie. Proč takové důkazy požadujeme po přirozených terapiích a stavíme je jako podmínky pro jejich schválení?
• Za zásadní považuji změnu systému odměňování v medicíně. Lékařům by měla být přiznána odměna za uchování zdraví klientů.