SPECIALISTKA NA ZDRAVOTNÍ PREVENCI A VÝŽIVU
13.4.2017
Chronické nemoci nejsou dány ránou osudu, ale především našim chováním. Jejich terapie potlačováním projevů účinnými léky funguje, ale jen částečně a zpravidla je spojena s obrovskými riziky. Jediné, co skutečně léčí, je řešení problémů, které za nemocemi stojí. Už máme dostatečně prokázáno, že rozhodující je, jak žijeme, jak se hýbeme a co jíme. Aktuální zásadní zdravotní problémy přicházejí s přechodem na vysoce průmyslově upravovanou stravu.
Zde předávám skvělé zamyšlení amerického lékaře Clayton M. Daltona o nezamýšlených důsledcích a nebezpečí použití redukcionistické logiky ve světě, který se vyznačuje mimořádnou provázaností a komplexností.
Narušení rovnováhy
V roce 1830 si s sebou britští osadníci na Nový Zéland přivezli králíka divokého jako zdroj potravy a prostředek sportovního vyžití. Bez přirozených predátorů se však králíci brzo vymkli kontrole. Tehdejší záznamy hovoří o tisících hektarech spásané orné půdy poseté králičími norami. V zoufalé snaze zastavit nastalou pohromu se Novozélanďané rozhodli na ostrovy importovat přirozeného nepřátele králíků – fretku. Jelikož ani fretky zde neměli přirozeného predátora, dařilo se jim nadmíru dobře. Naneštěstí fretky sehráli zásadní roli při poklesu populace řady místních druhů ohrožených ptáků, včetně kivi hnědého, chřástala australského nebo kakapa sovího. Jedná se tak o známou parabolu (zmiňuje ji i Mark Twain) o nezamýšlených důsledcích a nebezpečí použití redukcionistické logiky ve světě, který se vyznačuje mimořádnou provázaností a komplexností.
Jako lékaři se mi popsaný příběh s fretkami na Novém Zélandu spontánně vybaví, kdykoli předepisuji léčiva na chronická onemocnění. Hydrochlorothiazid na vysoký krevní tlak, sulfonylmočoviny pro léčbu diabetu 2. typu, statiny na srdeční choroby. Nechápejte mě špatně, tato léčiva skutečně fungují a zachraňují životy. Lidské tělo je však vyladěný, delikátní komplexní systém, zatímco tato léčiva bouracím kladivem. Fretky sice vyřešili králičí pohromu, ale zároveň byli hrubým zásahem do ekosystému. Takového kakapa sovího už možná už nikdy na novozélandské pevnině nepotkáte.
Jaké vedlejší škody způsobujeme lidskému tělu léky
Možná větší, než si myslíme. Hydrochlorothiazid, široce rozšířený lék na vysoký krevní tlak, zvyšuje hemoglobin A1C a zhoršuje glukózovou toleranci. Existují také spojitosti s inzulínovou rezistencí, která je spojena s diabetem, obezitou, kardiovaskulárními onemocněními a demencí. Hydrochlorothiazid zvyšuje LDL cholesterol a triglyceridy a snižuje HDL cholesterol, což je vzorec, o kterém je známo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Riziko kardiovaskulárních onemocnění zvyšují rovněž sulfonylmočoviny. A statiny? U některých z nejčastěji předepisovaných léčiv ve Spojených státech bylo zjištěno, že vedou ke zhoršení glukózové tolerance a zvyšují riziko vzniku cukrovky. Ač není pochyb o tom, že kolektivní přínos těchto léčiv v současné době převažuje nad negativy, je s podivem, kolik léků, kterými se snažíme léčit chronická onemocnění, vlastně riziko vzniku chronických onemocnění zvyšují. To vše hovoří o složitosti biologie lidského těla a také hrubosti i těch nejpokročilejších léčiv. Marka Twaina by jistě tato ironie pobavila.
Cílem akademické medicíny je výzkum, který nás zachrání. S tím, jak se blížíme uchopení prchavých elementárních příčin chorob, dokážeme vyvíjet stále přesněji cílená léčiva, či dokonce i skutečné léky. Avšak namísto získání léků, které by skutečně chronická onemocnění vyléčily, desítky let základního vědeckého výzkumu přinesly něco jiného – poznání, že lidské tělo je až ďábelsky složitý systém. Čím hlouběji kopneme, tím vzdálenější se patofyziologie chronického onemocnění zdá. To, co je zřejmé, je, že chronické nemoci – vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární onemocnění – jsou projevy nenormálního metabolismu, spíše než důsledky porouchaných součástek kdesi v našich buňkách.
Zázračná řešení neexistují
Příčinné souvislosti nacházející se na molekulární úrovni, hluboko uvnitř lidského těla, se prozatím jeví mimo náš dosah. Ale co kdybychom se pokusili adresovat skutečnou příčinu – ne uvnitř našich těl, ale ve vnějším světě? Jsme snad odsouzeni následovat nešťastný příklad z Nového Zélandu a páchat škody s každým marným pokusem se vyléčit? Nebo se pokusíme porozumět externím silám, které naši chronickou obtíž způsobily, a s těmi se pokusit vypořádat?
Příčina leží ve způsobu života
Ukazuje se, že tradiční kultury po celém světě, od lovců a sběračů, přes pastevce po první zemědělce, vykazují jen malé známky chronických onemocnění. Není to proto, že by nežili dostatečně dlouho – nedávná analýza ukázala, že 78 let byla mezi lovci a sběrači běžná délka života, pomineme-li vysokou úmrtnost v dětství a raném mládí. Geny za to taky nemohou, jelikož mnozí z těchto skupin lidí jsou dokonce geneticky náchylnější ke chronickým onemocněním než moderní člověk. Důkazy nasvědčují tomu, že příčina leží ve způsobu života. Ačkoli tradiční kultury zahrnují nesmírně rozmanitou škálu životních stylů, jedno mají společné, a to absenci moderních nešvarů: zpracované potraviny, sedavý způsob života a pravděpodobně také chronické stresory.
Západní strava vede k nemocem
Důkazy naznačují, že absence chronických onemocnění u těchto skupin pramení z toho, jak žili, jak se hýbali a jak jedli. Strava se jeví jako hlavní hnací motor – globální osvojení západní stravy bohaté na zpracované potraviny způsobilo rozšíření chronických onemocnění po celém světě, přičemž výhledové studie se zdravými subjekty a diabetiky ukazují prstem na zásadní vliv potravin na zdraví. Tělesná aktivita, dlouho nabízená jako pouhý prostředek k likvidaci kalorií, se najednou ukazuje jako zdroj komplexních endokrinních a metabolických účinků na inzulinové signalizace, stresovou odezvu, spánek, duševní zdraví, a dokonce neuronální funkce mozku. Věda tedy říká, že prastarý způsob života byl, co se týče zdraví, ve větším souladu s naším metabolismem. Zdá se tedy, že naše těla skutečně nejsou s postupujícím věkem neodvratně odsouzena k chronickým onemocněním a že bychom spíše měli vinit prostředí, které tělu sami vytváříme.
Pro úspěšnou prevenci i terapii většiny potíží už víme dost
Ale není toto zcela zřejmé? Ano je. Lékaři a výzkumníci v oblasti veřejného zdraví již dávno uznali vliv faktorů externího prostředí na zdraví, přesto však stále lpíme na paradigmatu, který na piedestal klade ovládnutí molekulárních mechanismů. Sofistikovanost dnešní vědy je lidským triumfem a technologický pokrok musí bezpochyby pokračovat. Víme však již dostatek o tom, jak na nás působí prostředí, ve kterém žijeme, a podle toho bychom také měli jednat, i když ještě zcela nechápeme všechny související mechanismy.
Naše loď se potápí a my přesto tonoucímu házíme lano. Máme-li zastavit příliv chronických chorob, musíme změnit prvky v prostředí, které chronická onemocnění podporují. S odhadovanými náklady na boj s chronickými nemocemi po celé světě ve výši 30 trilionů amerických dolarů do roku 2030 si ani nic jiného nemůžeme dovolit.
2000 - 2024 © PharmDr. Margit Slimáková, Březinova 2, 186 00 Praha 8, IČ: 46219242, DIČ: CZ6962244256, zapsaná v živnostenském rejstříku.
Zásady cookies / Ochrana osobních údajů / Všeobecné obchodní podmínky
Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči. / Web je archivován Národní knihovnou ČR.
Stock Photos provided by Depositphotos
Dobrý den,
řešit chronická onemocnění léky není obecně asi moc dobrý způsob. Kromě různých kontraindikací je tu také problém se správnou dávkou léku. Co může být u někoho nedostatečná dávka, u druhého může způsobit předávkování. Na rychlost vylučování účinných látek z těla má dokonce vliv i střevní mikrobiota, která je u každého jiná. Podrobněji o tom píší autoři knihy „Zdravá střeva“.
Sám mám dvě zkušenosti, kdy mi doktor nesmyslně předepsal léky, jednou dokonce na základě chybné diagnózy a to se jednalo o léky na ředění krve s rizikovými vedlejšími účinky.
Moc nevěřím, že se tento po desetiletí zaběhlý systém léčení v brzké době změní. To může změnit pouze každý sám u sebe. Klasický výrok českého doktora zní: „Tak já vám na to něco napíšu“
Ten článek ale hezky ukazuje, že i jiné problémy se často řeší nevhodným způsobem. Zrovna v oblasti životního prostředí by se dalo uvést dostatek příkladů. Možná jdeme na vše moc vědecky. Lidé profitovali z kvašení potravin tisíce let, aniž by měli o nějakých bakteriích tušení.
Dobrý den Margit, zajímalo by mě, čím si vysvětlujete následující:: Jsou dvě osoby, stejného pohlaví a přibližně stejného věku, žijící ve stejném prostředí, obdobně fyzicky i psychicky náročné zaměstnání a obdobné množství fyzických aktivit ve volném čase. strava – všestranně smíšená – žádný extrémismus, žádné drogy nebo cigarety, výjimečně sklenička vína. Jídlo z části v „bio“ kvalitě, z části nikoliv, , zcela výjimečně návštěva „fast foodu“, zcela výjimečně vaření „z pytlíku“ (průmyslově předzpracovaná strava). Všechno tedy plus mínus stejné nebo hodně podobné a výsledek? Opravdu velmi výrazně jiný: jedna osoba zdravá, správná hmotnost k dané výšce postavy, „normovaný“ tlak, cholesterol, cukr apod. druhá osoba, dokonce bych řekla se stravující ještě o dost lépe, než ta první, ale výsledek pravý opak. to mi hlava nebere, jak je toto možné? Setkala jste se s tím někdy? Nebo si myslíte, že ta druhá osoba po nocích pojídá tajně konzervy, pytlíkové polévky, salámy pochybného složení, vaří z polotovarů, každý druhý den vysedává ve fast foodu apod.?
Dobrý den, takovéto příběhy se v medicíně označují jako anekdotální evidence. Stávají se úplné opaky pravděpodobného, ale nelze na nich stavět žádná všeobecná doporučení. Margit
Dobrý den Margit,
zajímalo by mě, jestli je nějaký rozdíl mezi HFCS a glukózo-fruktózovým sirupem (který je uváděn na potravinách v Česku). Jde mi o to, zda-li se problémy, které způsobuje HFCS, vztahují i na glukózo-fruktózový sirup. Předem děkuji za odpověď.
jeste k dotazu pani Sarky. Zdrava strava ani doatatecns fyzicka aktivita nejsou vsespasne, roli hraji i geny, ktere se daji do jiste miry zdr. zivotnim stylem ovlivnit, ale take je dulezite co ma clovek v hlave. Jake myslenky a krivdy si v sobe nosi. O tom okoli natoz lekari casto nemaji ani potuchy, tim spis nikoho nenapadne spojovat psychiku s chorobou..
Dobry den, k prispevku Sarky K: nezminujete psychiku obecne u obou jedincu a jak dotycni zvladaji stres. Jak se s nim rychle dokazi vyporadat a jak casto ho maji. Zda je vnitrne neco „nezere“. Ze zkusenosti u mych klientu je sres pekna potvora..
Dobrý den, vysvětlení je v textu o cukrech: http://www.margit.cz/cukr-a-zdrave-alternativy/.
Margit
Dobrý den,
ještě by mě zajímalo v jakých výrobcích se používá v Česku HFCS, protože zatím jsem na něj na obalech nenarazil (vždy je napsáno glukózo-fruktózový sirup).
Předem děkuji.
Dobrý den, poměrně málo, u nás se sladí cukrem z cukrové řepy anebo třtiny. Kukuřice se používá ke slazení zejména v USA. M.
Dobrý den, díky za skvělý článek. Úplně mi mluví z mé homeopatické duše :-)
J.
Dobrý den,
s dovolením bych se ještě chtěl zeptat na HFCS (protože připravuji seminární práci na téma složení potravin). Ve Vašem článku (http://www.margit.cz/cholesterol-kde-je-pravda/) uvádíte: „U cukrů je dnes snad největším problémem excesivní konzumace fruktózy v podobě tzv. high fructose corn syrup (HFCS), jenž je základem snad všech průmyslově upravovaných potravin.“ Jaké české potraviny obsahující HFCS máte na mysli? Na předešlé otázky jste mi totiž odpovídala, že u nás se hlavně používá cukr (a glukózo-fruktózový sirup). Prosím neberte tuto otázku jako kritiku, Vaši práci obdivuji, jen mi nesedí zmíněné informace.
Děkuji
Dobrý den, toto je překladový článek a zrovna informace o fruktóze popisuje situaci v Americe. V EU se ke slazení používá sacharóza z cukrové řepy nebo třtiny. Margit
Dobrý den,
je glukózo-fruktózový sirup (u nás používaný) více nebezpečný než obyčejný cukr?
Děkuji
Dobrý den, u nás (tedy i v EU) se glukóvý a fruktózový sirup používají dost vydatně – koukněte se někdy na složení výrobků. Kukuřičný sirup asi méně, ale podle mě je zavádějící říct, že alternativou HFCS v Evropě je cukr z řepy nebo třtiny – tedy aspoň tak mi to vyznívá. To by bylo ještě dobré…
Dobrý den, používají se, ale zdaleka ne tak vydatně jako v USA, tam jsou základním sladidlem soft drinks, u nás spíše jako jedno z více sladidel ve vysoce průmyslově upravovaných potravinách, jako třeba sladkostech, kde jsou vedle sacharózy další cukry a jedním z nich i HFCS. M.
Dobrý den, zde mé detailní vyjádření k cukrům: http://www.margit.cz/cukr-a-zdrave-alternativy/.
M.
Vážená paní doktorko, pomalu pročítám všechny Vaše články, a dostala jsem se právě k tomuto. Od 30ti let beru léky na hypofukci štítné žlázy, pak mi přibyly i léky na vysoký krevní tlak, pak se mi zvýšil cholesterol a nyní (ve 40ti letech a po dvou porodech) mi cholesterol ještě více stoupl a dokonce mám i zvýšený cukr. Samozřejmě mě to hrozně vyděsilo. Začala jsem se stravovat jinak než dříve, snažím se zařadit sport, pomalu hubnu, ale upřímne pochybuji, že bych kdy tyto léky mohla ještě vysadit. Myslíte, že je to možné, že bych jednou přestala léky na vysoky tlak a hypofunkci žlázy, užívat? Bohužel jsem obézní. S obezitou se snažím bojovat témeř celý život, ale prohrávám. Nekouřím, nepiji, jediný muj hřích doted bylo nezdravé jídlo a stres (jsem stresový typ). Myslíte, že je pro mě nějaké východisko, jak se dát do pořádku? děkuji
Dobrý den, je skvělé, že jste téma začala takto studovat a máte zájem svůj zdravotní stav zlepšit. Šance na zlepšení mnoha z vašich problémů zde určitě je. Doporučuji projít texty k inzulínové rezistenci, nadváze, cukrovce zde i třeba na webu: http://www.cukrpodkontrolou.cz, potom i moje videa a popřípadě přijít na nějaké vystoupení. Držím pěsti ať se podaří čím více zvládnout, Margit