Jak jsem se naučila vařit

Vyhlašuji soutěž vašich příběhů, k níž mě inspiroval skvělý blog Michelle o její kuchařské historii. Michelle svoji kariéru kuchařky zahájila snahou naučit se vařit podle rodinných receptů. Její babička zhodnotila, že v kuchyni u Michelle se nedá nic uvařit; Michelle naopak konstatovala, že se nedá vařit podle babiččiných receptů. Následovaly pokusy podle kuchařek, po neúspěchu skončila objednávkami z restaurací.

Miluji dobré jídlo. Už roky se snažím přesvědčit všechny okolo sebe, že by měli trávit čas v kuchyni a že by měli pěstovat něco k snědku, i kdyby to měla být jen pažitka v květináči anebo kvásek v hrníčku. Chápu, že ne každá holka zvládne anebo chce připravovat kynuté knedlíky a že ne každý kluk se dostane dále než k topinkám. Přesto si myslím, že stojí za to zkusit vařit – a sdílením našich příběhů chci inspirovat všechny, kteří ještě váhají.

Jak jsem se já naučila vařit?

Od dětství jsem jedla jen to úplně nejlepší jídlo. Většina potravin byla ze zahrady, pole a sklepu babičky s dědou, kteří pěstovali všechno možné od fazolí přes mák až po hromady ovoce a zeleniny. Babička byla úžasná spontánní kuchařka. Vařila jednoduchá a nejčastěji zeleninová jídla, která chutnala báječně. Vždycky jsem ráda jedla a samozřejmě jsem v kuchyni také pomáhala. V dětství mi zemřela maminka, takže v kuchyni u babičky jsem strávila spoustu úžasných chvil při vaření, jezení a při naší společné vášni – čtení.

Ze vzpomínek na takové chvíle jsem čerpala při pokusech ve vlastní kuchyni. To nejdůležitější, co si pamatuji, jsou úžasné vůně a chutě, odvaha zkoušet, schopnost postavit se do kuchyně a z toho, co je po ruce, vždy něco vymyslet. A hlavně nadšení! Nic konkrétního jsem se neučila, spíše mám v hlavě inspirace, vzpomínky, podle kterých zkouším něco dobrého připravit. Další inspirace sbírám na cestách v restauracích a u přátel. Třeba při dovolené v Nepálu jsem odvážně požádala průvodce, jestli nemůžeme do jeho rodiny na večeři. Mohli jsme a byl to naprosto skvělý zážitek.

• Moje nejoblíbenější jídla od babičky jsou krupoto, žemlovka a polévky.
• Hlavní problém pohledem mého manžela je, že si v kuchyni jen vymýšlím, takže když udělám něco dobrého, už nikdy to nedokážu zopakovat.
• Moje poslední drama v kuchyni se odehrálo před týdnem, když jsem připravila mé snad nejnáročnější jídlo: obalovaný květák (namísto strouhanky byl v pohankových klíčcích). Než jej stihla osmažit, zvládla ho všechen slupnout naše fenka Lilly.

Soutěž o Novou biokuchařku Hanky Zemanové

Pro inspiraci při snaze naučit se vařit vyhlašuji s Hankou Zemanovou soutěž o její Novou biokuchařku. Vyjde v září a je to třetí a kompletně přepracované  vydání původní Biokuchařky, která vyšla před deseti lety. Ta, která na podzim vyjde, nabídne aktuální informace o biopotravinách, ekologickém zemědělství a zdravém vaření. Je o tom, kam se za uplynulé roky posunuli ekofarmáři, co přinesly výzkumy, jaké se objevily nové „eko – bio“ trendy a jak se v nich vyznat. V Nové biokuchařce najdete také 80 úplně nových receptů.

Pravidla soutěže

Své příběhy s fotkou posílejte do konce léta. Na podzim je vyhodnotím a vyberu deset nejlepších. Jejich autoři dostanou pod stromeček Novou biokuchařku i s věnováním od Hanky. Nejlepší příběhy budou samozřejmě zveřejněné pro inspiraci ostatním zde na mém blogu.

Zapojit se může úplně každý! Pokud nejste stejně jako já přeborníky v české gramatice, nevěste hlavu, všechny texty před publikací projde a do pořádku uvede můj bezva editor. Posílejte příběhy v rozsahu od několika vět až po jednu stránku. Text může mít podobu povídky, reportáže, básně nebo grafiky. Doplňte svůj text prosím jednou svou fotografií, ať už na ní budete vy, vaše kuchyně nebo uvařené jídlo. Příspěvky posílejte na margit@margit.cz, v předmětu emailu uveďte „Jak jsem se naučila vařit“.

Ochutnávka z knihy

S Hankou Zemanovou spolupracuji už několik let, především jsme kamarádky. Její Novou biokuchařku také edituji. Měla jsem tak možnost do ní nahlédnout a jsem si naprosto jistá, že opět půjde o úžasného rádce pro všechny nadšence zdravého jídla, který budu jen doporučovat. Jako ochutnávku obsahu nyní nabízíme pár receptů na léto, všechno ostatní bude překvapením na podzim.

Cuketová koprovka s jáhlami

Je vynikající a zdravá! Je to naše nejoblíbenější letní polévka. Naučíte se zahušťovat jáhlami a zeleninou!

5–6 porcí, bez lepku

Ingredience:

• 3 lžíce přepuštěného másla (www.ceskeghicko.cz), nebo olivový olej a kousek másla
• 1 kg světlé zeleniny v bio kvalitě nebo z dobrého zdroje:
• 600 g oloupané cukety
• 200 g cibule
• 200 g brambor
• 50 g opraných a okapaných bio jáhel
• cca 2 lžičky mořské soli
• 3 kuličky černého pepře
• 1,5 l vody
• 2–3 lžíce umeocta (běžně koupíte v prodejnách zdravé výživy)
• velká hrst čerstvého kopru

Očistěte si veškerou zeleninu a nakrájejte ji na velké kusy.

Jáhly properte a nechte okapat v cedníku.

Na přepuštěném másle a na mírném ohni pomalu opékejte osolenou zeleninu cca 5–10 minut, přidejte jáhly a také je za stálého míchání mírně osmahněte.

Poté zalijte vodou (ideálně horkou) a vařte cca 15–20 minut. Všechna zelenina i jáhly by měly být měkké.

Rozmixujte výkonným ponorným mixérem do hladkého krému a poté polévku propasírujte přes síto, aby byla úplně jemná. (Pokud máte vysoce výkonný mixér, starost s pasírováním odpadá).

Teď máte hotový jemný zeleninovo-jahelný krém, který dochutíte umeoctem, koprem, kouskem másla či ghíčka, případně můžete přidat také smetanu, není to ale vůbec nutné. Dle potřeby ještě dolaďte solí či čerstvě mletým pepřem.

Servírujte s vajíčkem natvrdo nebo s kostičkami opečeného marinovaného tofu.

Tuhle polévku vařím celé léto a zatím chutnala úplně všem. Vlastně všichni, kdo ji ochutnali, po mně chtěli recept. Tady je! Jsem ráda, že se tak díky němu do vašeho jídelníčku dostane o dost více zeleniny a zdravých jáhel! Vždy když tuhle polévku vařím a pak vidím, jak dětem i dospělým chutná, mám velkou radost. Radost z toho, že všem prospěje mnohem více než běžná koprovka či jiná krémová polévka, která je vlastně jen bílou moukou zahuštěná voda se smetanou a nekvalitním octem… Pro tělo opravdu nic moc.

Obměna: Tuhle zeleninovou krémovou polévku lze skvěle dochucovat nejen  koprem, ale také křenem či česnekem a čerstvými bylinkami. Místo cuket můžete na podzim použít jiné druhy bílé zeleniny, jako je třeba bílá část pórku, petržel nebo pastinák, a dochutit křenem a umeoctem.

Listový salát s divokými bylinami a jedlými květy

4–5 porcí

Vegan, bez lepku

Nejlepší a nejjednodušší letní salát v mé letní kuchyni

• různé druhy listových salátů
• hrst mladých lístků divokých bylin (např. ptačinec žabinec, jitrocel, pampelišky)
• hrst jedlých květů (např. sedmikrásky, měsíček, růžové lístky, lichořeřišnice nebo třeba chrpa)

Dresink:

• 6 lžic dobrého oleje (já míchám často kvalitní olivový s konopným)
• 2 lžíce umeocta
• špetka soli
• čerstvě mletý pepř
• 1–2 prolisované stroužky česneku
• lžička kvalitní hořčice (nejraději mám celozrnnou bio Zwergewiese)
• Omyjte saláty, divoké byliny i jedlé květy. Nikdy je nenechávejte máčet dlouho ve vodě, protože se tak vyplaví vitaminy rozpustné ve vodě.

Saláty osušte v ruční sušičce. Sušení je klíčový krok k dobrému salátu s olejovým dresingem! Mně vstoupila sušička do života v době, kdy jsem žila rok ve Francii, a od té doby je to nenahraditelný pomocník mého letního salátování! Osušené listy salátu totiž zůstanou křupavé i po lehkém vmíchání olejové zálivky.

Tenhle dresink je univerzální a vynikající. Všechny suroviny smíchejte v menší zavařovací skleničce, uzavřete víčkem a pořádně promíchejte. V létě si dělám zálivky vždy více, mám ji v lednici a salát je pak hotový raz dva.

Do velké mísy připravte osušený salát s divokými bylinami a dresink vmíchejte až těsně před servírováním. Nakonec posypte jedlými květy.

Tip: Nejkrásnější design na talíři vykouzlíte díky jedlým květům. U nás doma jsou od dubna téměř na každém jídle. Stejně tak často používám plané byliny, které jsou – vedle řas – největší zásobárnou minerálních látek, které žádný potravní doplněk ani umělý vitamin nenahradí. Podle mě jsou to jedny z „českých superfoods“. Jde o všechny jedlé a čerstvé natě, lístky, pupeny či kořínky, které nacházíme ve volné přírodě. Když je konzumujeme, mohou nám předat svou životaschopnost, odolnost a divokost. Mimo jiné aktivují játra a žlučník, podporují dobré trávení a silnou imunitu.

Tvarohový dort s ovocem

na 1 dortovou formu

bez přidaného bílého cukru

Ingredience:

• 12 plátků želatiny (právě jsem požádala několik dovozců o bioželatinu, tak se snad brzy objeví na trhu)
• 300 g bio džemu malinového nebo jahodového
• 2 ks (tj. 0,5 kg) měkkého biotvarohu ve vaničce (bio prodává např. Billa)
• 2 balíčky biopiškotů, nejlépe špaldových (nabízí Biopekárna Zemanka)
• 2 ks (tj. cca 400 g) smetany ke šlehání + další 2 šlehačky, pokud chcete dort ozdobit

Pro doslazení dle chuti troška sirupu (javorový, bio pšeničný nebo malinový)

Ovoce :

• 300–500 g letního ovoce, např. jahod, malin, popř. ostružin či borůvek

Čerstvé ovoce omyjte a nechte okapat v cedníku.

Namočte plátky želatiny do kastrůlku s 250 ml vody tak, aby byly ponořené, a nechte je nabobtnat.

Do velké mísy vyklopte tvarohy s džemem a řádně promíchejte.

Dejte do dortové mísy piškoty.

V jiné nádobě ušlehejte šlehačku.

Nabobtnalou želatinu nechte na mírném ohni rozehřát v kastrůlku. Během míchání sledujte, jak se želatina rozpouští. Stačí jen rozpustit a odstavit. Nenechte ji vařit.

Nyní máte nachystáno vše důležité:

• mísu se sladkým tvarohem
• nádobu s ušlehanou šlehačkou
• kastrůlek s rozehřátou želatinou
• ovoce
• dortovou formu s piškoty

K ovocnému tvarohu přidejte šlehačku a jemně promíchejte. Ochutnejte a podle potřeby dochuťte několika lžícemi sirupu či marmelády.

Pomalu vlijte rozpuštěnou želatinu (může být i ještě poměrně teplá). Míchejte opatrně a nelekejte se, že z krásné hmoty máte náhle hmotu spíše řidší konzistence.

Nyní můžete vmíchat část ovoce. Máte-li mražené, pracujte rychle, protože hmota vám začne houstnout.

Hmotu nalijte do dortové formy – piškoty i ovoce rozprostřete lžící rovnoměrně po celé ploše, vrch uhlaďte a dejte zchladnout do lednice. Stačí několik hodin, ideálně však přes noc. Pak ozdobte ještě šlehačkou a ovocem a nezapomeňte na spoustu jedlých květů a lístků….

Tenhle dort je velmi oblíbený, jednou z výhod je rychlá příprava – zabere vám půl hodiny i s úklidem nádobí. A vždycky s ním sklidíte úspěch! Já jsem se ho naučila od maminky svého bývalého muže, Věrušky. Jen jsem ho ozdravila, místo bílého cukru sladím kvalitním džemem bez přidaného cukru a vybírám ty mléčné výrobky, které pochází z ekofarem.

Hance moc děkuji za sdílení receptů a těším se na vaše příspěvky!

Margit