Maso je aktuálně asi nejkontroverznější potravina. Pro mnohé vegetariány a vegany je i jen přiznání všejedlíků, že jim maso chutná nebo prospívá výzvou k útoků proti nositeli zprávy. Pro paleo nadšence a propagátory omezení sacharidů je maso běžně základem jídelníčku. Jedno je jisté: pro potravinářské koncerny je trend, který vede k omezení masa, požehnáním k produkci jeho vysoce průmyslově zpracovaných náhražek.
Snad nikdo na tomto světě nezpochybňuje, že je nutné zacházet se zvířaty slušně. Řešit bychom měli spíš otázku, jak to zajistit při rostoucí spotřebě jídla – v souvislosti s nárůstem populace a nároků lidí. A také bychom se měli zabývat tím, jaké ekologické důsledky by neslo zásadní omezování chovu zvířat.
Nejvášnivější debaty vzbuzuje zdravotní vliv masa na člověka. Podle některých nás maso jenom zabíjí, podle jiných je přirozenou výživově bohatou potravinou. Počátkem roku 2019 vydala komise EAT-Lancet zprávu s názvem Velká potravinová transformace, v níž doporučuje zásadní omezení masa ve stravě.
Reakcí jsou zprávy a zamyšlení jiných odborníků, kteří doporučení zásadně omezovat maso vnímají jako eticko-ekologický nátlak, „aniž by smysluplnost omezování konzumace masa potvrzovaly robustní klinické studie.“ Zde předávám překlad detailního odborného zamyšlení k tématu od profesora Frédérica Leroye, který je mimo jiného i členem našeho think tanku Globopol.
Journal: Critical Reviews in Food Science and Nutrition
Měla by výživová doporučení zahrnovat snížení přijmu červeného masa?
Abstrakt
Běžná výživová doporučení dnes obvykle doporučují snížení příjmu červeného masa, a to za účelem zlepšení zdraví a ochrany životního prostředí. Jeden z nedávných odborných článků, který sepsala komise EAT-Lancet, uvádí referenční způsob stravování pro celou planetu, který je založen především na rostlinných potravinách a absenci či velice nízkém příjmu červeného masa (14 g denně). Naším názorem je, že tvrzení o zdravotních rizicích konzumace červeného masa jsou ve světle evoluční historie nepravděpodobná a rovněž nepodložená důvěryhodnými vědeckými důkazy.
Klíčová slova: červené maso, zdraví, vegetariánství, veganství, výživová doporučení, onemocnění
-
Úvod
Druhého ledna 2019 publikovala komise EAT-Lancet odborný článek s názvem Velká potravinová transformace(v originále Great Food Transformation), která doporučuje, aby se lidé po celém světě stravovali především rostlinnými produkty (Willett a kol., 2019). Komisí doporučená referenční strava zahrnuje nepatrný denní příjem hovězího masa (7 g), vepřového masa (7 g) a vajec (13 g) a o něco více drůbežího masa (29 g) a ryb (28 g). Navzdory výraznému omezení jiných zdrojů živočišných potravin povoluje denní příjem 250 g mléčných výrobků, pokud nepřekročí hranici 153 kcal. Komise ve svém doporučení rovněž schvaluje striktní vegetariánskou a veganskou stravu, a to za překladu, že je (v případě veganské stravy) spojena s doplňky stravy s obsahem vitaminu B12. Slovy komise: „Tato zdravá referenční strava… zahrnuje nízký až střední příjem ryb a drůbežího masa a žádný či velice nízký příjem červeného masa a masných výrobků (Willett a kol., 2019). Jedním z „klíčových sdělení“ je, že „Zdravé způsoby stravování… zahrnují rozmanité spektrum rostlinných potravin a nízká množství potravin živočišného původu.“ Červené maso je komisí výslovně označeno za „nezdravou potravinu“. Autoři na jedné straně uvádějí, že živočišné produkty mohou být prospěšné pro osoby, kterým se nedostává některých důležitých živin, a na druhé, že jejich zásadní snížení přispěje ke zlepšení zdraví i životního prostředí. Krátce po vydání zmíněné zprávy vznesla jiná komise odborného časopisu Lancet obdobný argument, když maso klasifikovala jako hnací prvek globální syndemie, tedy systému vzájemně propojených globálních krizí lidského zdraví a životního prostředí, a dále doporučila intervenční přístup prostřednictvím hromadných marketingových kampaní a právních opatření, včetně povinného používání výstražných štítků a uplatňování daní (Swinburn a kol., 2019). Podobné postoje v minulosti zastávaly i další skupiny spojené s komisí EAT-Lancet. Jiná studie z nedávné doby, jejíž hlavní autor je členem komise EAT-Lancet, rovněž volá po zdanění konzumace masa (Springmann a kol., 2018). The World Research Institute, přímý partner sítě EAT-Lancet, zase zvažuje některé formy intervence ke snížení konzumace masa s různým stupněm vynucení (např. úpravy značení potravin a výživových doporučení, podpora 30denních stravovacích výzev, zdanění nebo zákaz masa v nabídkách veřejných stravovacích zařízení) (Ranganathan a kol., 2016).
Aktuální argumentace proti konzumaci masa směřuje především na nutriční, environmentální a etické faktory (Leroy, 2019). Tato recenze se bude zabývat pouze těmi nutričními. Přestože jsou otázky životního prostředí a etiky stejně tak zásadní, vyžadují samostatnou analýzu. Debata ohledně nutriční vhodnosti předkládané referenční stravy navíc zahrnuje svá vlastní úskalí a kontroverze, například pokud jde o potenciální dopady na lidské zdraví v důsledku úpravy poměrů makroživin směrem k vyšším úrovním sacharidů (např. Deghan a kol., 2017) nebo spoléhání se na velká množství obilních produktů (např.., Antvorskov a kol., 2018), sóju (např. Siepmann a kol., 2011) a rostlinné oleje (např. DiNicolantonio, 2014). Tato recenze se tedy zaměří na konkrétní téma zásadního omezení nebo vyloučení masa a potenciálních dopadů takovéto stravy na lidské zdraví. Uvedené závěry bude následně nutné začlenit do více uceleného pohledu, který vyváží nutriční, environmentální a etické faktory.
-
Maso a zdraví: změna paradigma?
Lidé jsou biologicky adaptovaní na stravu zahrnující maso. Archeologické nálezy naznačují, že homininé poráželi zvířata kamennými nástroji již před 2,5 miliony let (de Heinzelin a kol., 1999). V určitém okamžiku našeho evolučního vývoje jsme ztratili schopnost absorbovat vitamín B12 v tlustém střevě, kde se produkoval střevními bakteriemi, a stali jsme se tak závislými na externích zdrojích této živiny (Schjønsby, 1989). Je pravděpodobně, že se naši předkové s tímto problémem dokázali vypořádat a přežít díky tomu, že pravidelně konzumovali maso, které je bohaté na vitamin B12 (Lents, 2018). Kosterní pozůstatky homininů z doby před 1,5 milionem let vykazují známky porotické hyperostózy, která je obecně spojena s nedostatkem vitaminu B12 a která se prakticky nevyskytuje u šimpanzů, kteří ještě stále získávají vitamin B12 ze střevních bakterií (Domínguez-Rodrigo a kol., 2012). To naznačuje, že „přinejmenším v mladším pleistocénu se maso stalo tak nezbytné pro správné fungování homininů, že jeho nedostatek vedl ke škodlivým patologickým stavům“ (Domínguez-Rodrigo a kol., 2012). V průběhu času se naše schopnost převádět omega-3 mastnou kyselinu alfa-linolenovou (ALA), která se nachází v rostlinách, na biologicky důležité formy kyseliny eikosapentaenové (EPA) a kyseliny dokosahexaenové (DHA) (vyskytující se převážně v rybách, ale také v mase, vejcích a mléčných výrobcích; Tur a kol., 2012) ve srovnání s jinými primáty výrazně snížila (Stark a kol., 2016). Přesun ke konzumaci energeticky kondenzovaného masa způsobil, že se naše střeva, zejména tlusté střevo, ve srovnání s hominoidy významně zmenšila. Stejně tak se naše střeva adaptovala na konzumaci masa, pokud jde o jejich proporce. Lidské tenké střevo (ve kterém se extrahuje většina živin) tvoří 56 % celkového objemu střev, zatímco u tlustého střeva je to přibližně 20 % – u hominoidů je tento poměr opačný (Milton, 2003). Předpokládá se, že konzumace masa a současné zmenšení velikosti střev sehrály v linii homininů zásadní roli při zvyšování velikosti mozku. Jelikož si mozek a střeva vzájemně konkurují, pokud jde o spotřebu energie, mozek tím získal šanci zvětšit svůj objem, zatímco střeva se zmenšila (Aiello a Wheeler, 1995). Gupta (2016) k tomu dodává: „Pro účely vybudování a udržení si komplexnějšího mozku naši předci využili složky, které se primárně nacházejí v mase, včetně železa, zinku, vitaminu B12 a mastných kyselin. Přestože rostliny obsahují mnoho stejných živin, vyskytují se v menším množství a často ve formě, kterou lidé nedokáží snadno použít.“
Skutečnost, že jsme biologicky přizpůsobeni konzumaci masa, ještě sama o sobě neprokazuje, že strava s jeho nízkým obsahem nemůže být zdravá. Nicméně v případě prakticky všech ostatních živočišných druhů považujeme za samozřejmé, že se jim daří nejlépe, pokud konzumují stravu, na kterou jsou adaptováni. Bylo by tedy poněkud překvapivé, avšak nikoli nemožné, pokud by se zrovna na homo sapiens tento princip nevztahoval. Nicméně veřejný diskurs o stravování často maso vyobrazuje jako zdravotní katastrofu (viz Leroy, 2019) a naznačuje, že ho můžeme snadno nahradit luštěninami a doplňky stravy s obsahem vitaminu B12, což je jen dále umocněno senzacechtivými hromadnými sdělovacími prostředky, které nedokáží správně interpretovat vědecké důkazy (Leroy a kol., 2018a). Tento diskurz zaměřený proti masu často pracuje s množstvím dat pocházejících z mezinárodních odborných institucí a recenzovaných časopisů, které se skrze různé světové zdravotnické organizace (např. WHO, 2015; NHS, 2018) dostaly až do praxe poradenství v oblasti výživy. Tato data jsou z velké části získána z observačních studií v oblasti nutriční epidemiologie, o jejíž omezené platnosti se zmíníme níže. V konečném důsledku je tak v i odborné literatuře opakovaně uváděno, že vysoký příjem masa je spojen s vyšší mírou úmrtnosti (Sinha a kol., 2009; Pan a kol., 2012; Larsson a Orsini, 2014; Etemadi a kol., 2017), kardiometabolických onemocnění (Pan a kol., 2011; Chen a kol., 2013; Feskens a kol., 2013; Abete a kol., 2014; Yang a kol., 2016; Kim a Je, 2018), různých druhů rakoviny (Huang a kol., 2013; Farvid a kol., 2015; Carr a kol., 2016) a střevních poruch (Cao a kol., 2018). Výše uvedené zprávy časopisu Lancet (Swinburn a kol., 2019; Willett a kol., 2019) svá doporučení zakládají právě na tomto výzkumu a předpokládají příčinný vztah mezi příjmem masa a nemocností a úmrtností v populaci.
-
Konzumace masa a chronická onemocnění: vyhodnocení důkazů
3.1. Důkazy z observačních studií je třeba interpretovat s opatrností
Přes zásluhy epidemiologie jako vědecké disciplíny se v posledních desetiletích v oblasti výživy nahromadil obří soubor často nevěrohodných či nadhodnocených observačních nálezů (Ioannidis, 2018). Jejich naivní interpretace mají za přispění médií často vliv na výživová doporučení. Ioannidis ilustruje jejich absurditu:
Za předpokladu, že důkazy z metaanalýz kohortových studií představují celoživotní příčinné souvislosti, platí, že při základní délce života 80 let prodlouží konzumace 12 lískových ořechů denně (1 oz) život o 12 let, 3 šálky kávy denně rovněž o 12 let a 1 mandarinky denně (80 g) o pět let. Naopak konzumace jednoho vejce denně by snížila průměrnou délku života o 6 let a 2 plátků slaniny (30 g) denně o 10 let, což je horší účinek než kouření. (Ioannidis, 2018)
Schoenfeld a Ioannidis (2013) zjistili, že z 50 ingrediencí běžně používaných při vaření je dle observačních studií hned 40 buď spojeno s rizikem rakoviny nebo naopak účinky proti rakovině.
Zaprvé, vstupní údaje získané z dotazníků na častost příjmu potravin (FFQ) by měly být interpretovány s opatrností, jelikož mohou být problematické z různých důvodů (Schatzkin a kol., 2003; Archer a kol., 2018; Feinman, 2018). Jedním z příkladů je zkreslení v důsledku sociální vhodnosti, kdy uváděná spotřeba může být ovlivněna vnímaným zdravotním účinkem některých potravin. Ne každý, kdo se definuje jako vegetarián, se zcela vyhýbá masu, což představuje značené riziko podhodnocených údajů, a to zejména u skupin, které se zajímaví o zdraví (Haddad a Tanzman, 2003).
Strava se rovněž složitě odlučuje od dalších faktorů životního stylu. Bylo zjištěno, že konzumace masa západního stylu je úzce spojena se stravou chudou na živiny, obezitou, kouřením a omezenou fyzickou aktivitou (Alexander a kol., 2015; Fogelholm a kol., 2015; Grosso a kol., 2017; Turner a Lloyd, 2017). Vzhledem k tomu, že zdravotnické organizace dlouhodobě a intenzivně podporují názor, že maso je nezdravé, mohou mít lidé, kteří se zajímají o své zdraví, sklon snižovat jeho příjem. Typicky jsou asociace mezi konzumací masa a nemocemi vyšší v severoamerických než v evropských či asijských kohortových studiích, což naznačuje přítomnost zkreslení na základě životního stylu a rovněž potřebu provést mezikulturní zhodnocení (Wang a kol., 2016; Grosso a kol., 2017; Hur a kol., 2018). Souhrnná analýza prospektivních kohortových studií z asijských zemí dokonce naznačila, že příjem červeného masa je u mužů spojen s nižší kardiovaskulární úmrtností a u žen s nižší úmrtností na rakovinu (Lee a kol., 2013).
Za druhé, pokud z metaanalýz vyloučíme studie adventistů sedmého dne, zjistíme, že příznivé účinky vegetariánské stravy na kardiovaskulární zdraví jsou buď méně výrazné nebo neexistující, což indikuje spíše specifické účinky zdravého životního stylu než nízké konzumace masa (Kwok a kol., 2014; FCN, 2018). Toto očištění vstupních dat je důležité, jelikož adventisté sedmého dne mají značný vliv na podobu výživových doporučení po celém světě (Banta a kol., 2018).
Za třetí, relativní rizika získaná z observačních studií jsou obecně nízká, tj. značně pod 2. S ohledem na četnost falešně pozitivních nálezů a velkou nejistotu a zkreslení údajů z výše uvedených důvodů (Boffetta a kol., 2008; Young a Karr, 2011) by se takto nízké hodnoty relativních rizik nepovažovaly za spolehlivý důkaz v žádném jiném epidemiologickém výzkumu kromě nutričního (Shapiro, 2004; Klurfeld, 2015). Takto zavádějící vztahy s relativním rizikem pod hodnotu 2 mohou být sice indikativní, avšak by měly být vždy ověřeny i jinými prostředky, jako jsou randomizované kontrolované studie (Gerstein a kol., 2019). Například asociace mezi konzumací masa a rakovinou tlustého střeva a konečníku vede k odhadu relativního rizika pod hodnotu 1,2, zatímco pro asociaci mezi viscerálním tukem a kolorektální neoplasií je tato hodnota 5,9 (Yamamoto a kol., 2010). Druhé uvedené tak oproti prvnímu představuje věrohodně podložený problém, který si zaslouží prioritu při určování zdravotních politik.
Pro shrnutí lze konstatovat, že závěry komise EAT-Lancet (Willett a kol., 2019) ve své podstatě vycházejí z observačních studií s hodnotou relativního rizika pod 2 (např., Sinha a kol., 2009; Pan a kol., 2011, 2012; Chen a kol., 2013; Feskens a kol., 2013; Lee a kol., 2013; Abete a kol., 2014; Farvid a kol., 2015; Etemadi a kol., 2017). To považujeme za zvláště problematické, protože není dobrou praxí dovozovat příčinou souvislost mezi konzumací masa na základě takto chabých a zavádějících asociačních dat (McAfee a kol., 2010; Alexander a kol., 2015; Klurfeld, 2015; Feinman, 2018; Leroy a kol., 2018b). Navíc je skutečností, že údaje ze studií o mase použité při určování stravovacích politik jsou až příliš často neúplné nebo nepřesné (Truswell, 2009). Tento nedostatek je dále umocňován skutečností, že se tvrzení observační epidemiologie obvykle nepodaří prokázat v rámci randomizovaných kontrolovaných studii (Young a Karr, 2011). Nutriční epidemiologie je užitečným nástrojem pro generování hypotéz, nicméně její zjištění, nejsou-li dále potvrzena, neposkytují pevný základ pro tvorbu zdravotních politik. Nebo, jak uvádí Gerstein a kol. (2019), „analýzy většiny observačních dat ze skutečného světa, bez ohledu na jejich sofistikovanost, nelze považovat za více než generátory hypotéz“. Tak je tomu zejména tehdy, pokud jsou jejich výsledky kontraintuitivní, stejně jako v případě konzumace masa vzhledem k jeho dlouhé historii jako základní potraviny, na kterou se náš živočišný druh adaptoval.
3.2. Intervenční studie neprokazují jednoznačné škodlivé účinky
Jak uvádí Abete a kol. (2014), epidemiologická zjištění o konzumaci masa „bychom měli interpretovat s opatrností jak vzhledem k vysoké heterogenitě pozorované ve většině analýz, tak možnosti zbytkového zavádějícího faktoru“. Interakce mezi masem, celkovou stravou, fyziologií člověka (včetně střevního mikrobiomu) a zdravotními účinky jsou velmi složité. V rámci této složitosti a v rozporu s tím, co se běžně uvádí ve veřejném prostoru (Leroy a kol., 2018a), nebyla současná epidemiologická a mechanistická data schopna prokázat konzistentní příčinnou souvislost mezi konzumací červeného masa a chronickými onemocněními, jako je například kolorektální karcinom (Oostindjer a kol., 2014; Turner a Lloyd, 2017).
Randomizované klinické studie hrají zásadní roli při určování kauzálních vztahů a obecně poskytují mnohem silnější důkazy než observační data. Nicméně ani tyto studie nejsou bez rizik a mohou trpět řadou závažných nedostatků (Krauss, 2018). Intervenční studie, které nezohledňují normální stravovací kontext nebo které nepoužívají věrohodné biomarkery, by měly být interpretovány s opatrností a nelze je použít k potvrzení jasného spojení mezi masem a negativními účinky na zdraví (viz Turner a Lloyd, 2017; Kruger a Zhou, 2018). Dostupné důkazy obecně naznačují, že intervence ve formě červeného masa nevedou ke zvýšení oxidativního stresu a zánětu in vivo, které jsou obvykle uváděny jako součást mechanismů, které spouštějí chronická onemocnění (Mann a kol., 1997; Hodgson a kol., 2007; Turner a kol., 2017). Dokonce i v epidemiologické kohortové studii, která naznačovala zánětlivou odpověď na základě zvýšené hladiny CRP, se po očištění od obezity tento účinek ukázal jako nevýznamný (Montonen a kol., 2013). Metaanalýza randomizovaných klinických studií navíc prokázala, že konzumace masa nevede ke zhoršení kardiovaskulárních rizikových markerů (O’Connor a kol., 2017). Nejvyšší kategorie konzumace masa dokonce provázela potenciálně prospěšné zvýšení hladiny HDL-C. Přestože se podle intervenčních studií zdá, že rostlinná strava skutečně snižuje celkový cholesterol a LDL-C, také zvyšuje hladiny triglyceridů a snižuje HDL-C (Yokoyama a kol., 2017), které jsou v současné době považovány za primární markery kardiovaskulárního rizika (Jeppesen a kol., 2001).
Podle výše uvedeného jsme dospěli k závěru, že chybí spolehlivé důkazy, které by potvrdily jednoznačnou mechanistickou souvislost mezi konzumací masa v rámci zdravé stravy a rozvojem civilizačních chorob. Je zásadní, abychom ještě před stanovením politik a strategií rozvoje a výživových doporučení řádně posoudili dostupné důkazy, například pomocí systému GRADE (Grading of Recommendations Assessment, Development and Evaluation; Guyatt a kol., 2008). Jeden z autorů systému GRADE vydal veřejné varování, že argumentace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) Světové zdravotnické organizace vůči červenému masu byla příliš zveličována a že „veřejnosti poskytuje medvědí službu“ (Guyatt, 2015). Tvrzení IARC (2015), že červené maso je „pravděpodobně karcinogenní“, nebylo nikdy doloženo. Ve skutečnosti posouzení rizik, které provedli Kruger a Zhou (2018) ukázalo, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Takový přístup ke klasifikaci nebezpečí byl předmětem ostré kritiky, a to dokonce i ze strany jednoho z členů pracovní skupiny IARC pro červené maso a rakovinu (Klurfeld, 2018). Vznesené výhrady směřují k jejich neaktuálnosti a také skutečnosti, že způsobují zbytečnou veřejnou paniku, zbytečně vynaložené prostředky na výzkum a nutriční programy, ztrátu prospěšných potravin a potenciálně zvýšené náklady na zdravotní péči (Boyle a kol., 2008; anonym, 2016; Boobis a kol., 2016).
3.3. Vědecké hodnocení by nemělo přehlížet konfliktní údaje
Výživové poradenství, které pracuje s tvrzením, že maso je příčina chronických onemocnění, se často opírá o selektivně vybrané údaje (Feinman, 2018). Jedním příkladem skutečnosti, která je zpravidla ignorována, je to, že lovci a sběrači téměř netrpěli na žádné kardiometabolické choroby, přestože živočišné výrobky tvořili jejich hlavní zdroj energie (v průměru až dvě třetiny kalorického příjmu, přičemž u některých skupin i více než 85 %; Cordain a kol., 2000, 2002). Pro srovnání, současní Američané získávají pouze asi 30 % kalorií z potravin živočišného původu (Rehkamp, 2016).
Zatímco spotřeba masa na obyvatele v USA v posledních desetiletích klesala, kardiometabolická onemocnění, jako je diabetes 2. typu, jsou naopak na vzestupu. Přestože toto zjištění samo o sobě neřeší zmíněnou otázku kauzality, přinejmenším vyvolává skepticismus, pokud jde o tvrzení, že viníkem je maso (Feinman, 2018). Několik studií navíc rozporuplně zjistilo, že příjem masa nemá žádnou souvislost s úmrtností/morbiditou, nebo že omezení konzumace masa je spojeno s negativními zdravotními následky (např. Key a kol., 2009; Burkert a kol., 2014; Kwok a kol., 2014; Lippi a kol., 2015; Hur a kol., 2018; Iguacel a kol., 2018; Yen a kol., 2018). Dalším příkladem protichůdných informací je epidemiologická asociace poukazující na potenciální roli živiny nacházející se v mase L-karnitinu při ateroskleróze prostřednictvím tvorby trimethylamin-N-oxidu (TMAO) (Koeth a kol., 2013), která je v rozporu s intervenčními studiemi (Samulak a kol., 2019) a epidemiologickými daty, které ukazují, že příjem ryb, ve kterých je TMAO řádově obsažen nejvíce (Zhang a kol., 1999), zlepšuje hladinu triglyceridů a HDL (Alhassan a kol., 2017).
Přestože všechny výše uvedené studie, a to zejména ty observační, mají svá zjevná omezení, stále si zaslouží začlenění do vědeckých analýz a diskuzí o zdraví člověka.
-
Nutriční přínosy masa
V průběhu lidské historie nám maso poskytovalo širokou škálu cenných živin, které bychom jinak jen obtížně získávali z rostlinné stravy (Williams, 2007; McAfee a kol., 2010; Pereira a Vicente, 2013; Young a kol., 2013; McNeill, 2014; Leroy a kol., 2018b). Velikým přínosem masa je přirozeně jeho vysoký obsah bílkovin (Burd a kol., 2019), z nichž především lysin, threonin a methionin se v rostlinách nachází skutečně poskrovnu. Maso rovněž poskytuje vitaminy B (vitamin B12 se nachází výhradně v živočišných potravinách), vitaminy A, D a K2 (zejména ve vnitřnostech) a různé minerály, ze kterých jsou ty nejdůležitější železo, zinek či selen. Také mastné kyseliny EPA a DHA s dlouhým řetězcem, které jsou přítomné v živočišných zdrojích, si lidské tělo vytvoří jen v nepatrném množství pomocí konverze kyseliny a-linolenové (Cholewski a kol., 2018), což z rostlin v tomto ohledu činí suboptimální zdroj. Navzdory obecnému opomíjení ve většině nutričních hodnocení nám maso rovněž poskytuje různé bioaktivní složky, jako je taurin (Laidlaw a kol., 1988), kreatin (Rae a kol., 2003; Benton a Donohoe, 2011), karnosin (Everaert a kol., 2011) či konjugovanou kyselinu linolovou, karnitin, cholin, ubichinon a glutathion (Williams, 2007). Tyto složky poskytují důležité nutriční výhody, například s ohledem na optimální vývoj kognitivních funkcí.
Dostatečný příjem živočišných produktů je tedy obzvláště vhodný pro skupiny se zvýšenými nutričními potřebami a zajišťuje komplexní výživu v rámci různých fází života. V tomto ohledu přispívá k fyzickému a kognitivnímu vývoji kojenců a dětí (Neumann a kol., 2007; Hulett a kol., 2014; Tang a Krebs, 2014; Cofnas, 2019) a předchází deficitu důležitých živin u mladých žen (Fayet a kol., 2014; Hall a kol., 2017). U starších jedinců dokáže dostatečný příjem masa předcházet či zmírňovat podvýživu a ztrátu svalové hmoty a zlepšit celkovou kvalitu života v důsledku pevnějšího zdraví (Pannemans a kol., 1998; Shibata, 2001; Phillips, 2012; Rondanelli a kol., 2015; Torres a kol., 2017).
-
Vyhýbání se masu vede ke zhoršené komplexnosti výživy
Strava chudá na potraviny živočišného původu může vést k různým nutričním nedostatkům, jak již bylo popsáno před více než stoletím v případě onemocnění pellagra (Morabia, 2008), které je i dnes relevantní v případě nevhodně zvolené veganské stravy (Ng a Neff, 2018). Zastánci vegetariánské/veganské stravy zpravidla připouštějí, že tato forma stravování vyžaduje pečlivé naplánování, což obvykle zahrnuje pravidelný příjem doplňku s obsahem vitaminu B12. V praxi však řada lidí tuto podmínku plní nedůsledně a nezřídka se ocitají na hraně či za hranou deficitních stavů. V takových případech může být výsledkem obecná podvýživa (Ingenbleek a McCully, 2012), zhoršené zdraví (Burkert a kol., 2014) či omezený přísun živin (Kim a kol., 2018), jak bylo zjištěno v různých zemích, například v Dánsku, (Kristensen a kol., 2015), Finsku (Elorinne a kol., 2016), Švédsku (Larsson a Johansson, 2002) nebo Švýcarsku (Schüpbach a kol., 2017). Například značný počet vegetariánů a veganů trpí na nedostatek nebo se pohybuje na hraně nedostatku vitaminu B12 (Herrmann a Geisel, 2002; Herrmann a kol., 2003) navzdory skutečnosti, že potřeba doplňování B12 je ve veřejné doméně celkem dobře známa (viz také Herbert, 1994; Hokin a Butler, 1999; Donaldson, 2000; Elmadfa a Singer, 2009; Gilsing a kol., 2010; Obersby a kol., 2013; Pawlak a kol. 2013, 2014; Pawlak, 2015; Woo a kol., 2014; Naik a kol., 2018). Nedostatek vitaminu B12 je zvláště nebezpečný během těhotenství (Specker a kol., 1988, 1990; Bjørke Monsen a kol., 2001; Koebnick a kol., 2004), v dětství (Rogers a kol., 2003) a rámci dospívání (van Dusseldorp a kol., 1999; Louwman a kol., 2000).
Mezi další potenciálně rizikové mikroživiny pro osoby na rostlinné stravě patří například jód (Krajcovicová-Kudlácková a kol., 2008; Leung a kol., 2011; Brantsaeter a kol., 2018), železo (Wilson a Ball, 1999; Wongprachum a kol., 2012; Awidi a kol., 2018), selen (Schultz a Leklem, 1983; Kadrabová a kol., 1995) a zinek (Foster a kol., 2013). I pokud rostlinná strava obsahuje kyselinu alfa linolenovou, nemusí to (jak je uvedeno výše) ještě zabránit nedostatku omega-3 mastných kyselin s dlouhým řetězcem EPA a DHA (Rosell a kol., 2005), což může představovat závažné riziko při těhotenství a pro dospívající děti (Burdge a kol., 2017; Cofnas, 2019).
Rizika nedostatku živin jsou také zdokumentována rozsáhlým seznamem záznamů klinických hodnocení v lékařské literatuře, ve kterých jsou popsány vážné a někdy nevratné patologické příznaky u kojenců (např. Shinwell a Gorodisher, 1982; Zengin a kol., 2009; Guez a kol., 2012; Bravo a kol., 2014; Kocaoglu a kol., 2014; Goraya a kol., 2015), dětí (např. Colev a kol., 2004; Crawford a Say, 2013), dospívajících dětí (např. Chiron a kol., 2001; Licht a kol., 2001; O’Gorman a kol., 2002) a dospělých (např. Milea a kol., 2000; Brocadello a kol., 2007; De Rosa a kol., 2012; Førland a Lindberg, 2015). U dospělých tyto záznamy obvykle zmiňují neprospívání, hyperparatyreózu, makrocytické anémie, optické či jiné neuropatie, letargii, degeneraci míchy, atrofii mozku a další závažné stavy. Ačkoli není směr kauzality jasný, vyhýbání se masu je statisticky spojeno s poruchami příjmu potravy a depresí (Zhang a kol., 2017; Barthels a kol., 2018; Hibbeln a kol., 2018; Matta a kol., 2018; Nezlek a kol., 2018) a může způsobit neurologické problémy (Kapoor a kol., 2017).
Hlavním poznatkem je, že přílišné vyhýbání se konzumaci masa nebo její minimalizace může ohrozit dodávání živin, a to zejména u dětí a jiných zranitelných skupin. Je zřejmé, že zdravotní účinky rostlinné stravy do velké míry závisí na vhodnosti složení stravy (Satija a kol., 2016). Navíc důležitost tohoto zjištění stoupá s mírou omezenosti stravy a klesajícím věkem jejích příjemců (Van Winckel a kol., 2011). Podle Cofnase (2019) však i realistické vegetariánské formy stravování, které zahrnují pečlivé doplňování potřebných živin, vystavují děti riziku nedostatku, a tím ohrožují zdraví jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska. Existují přímé a nepřímé důkazy o tom, že zvýšený příjem fytoestrogenů, který je spojený s nízkým příjmem masa, může představovat riziko pro vývoj mozku a reprodukčního systému (Cofnas, 2019). Navíc pokusy zavést modifikace stravování, které jsou kompatibilní s veganskou filosofií, často představují lékařsko-společenskou výzvu (Shinwell a Gorodischer, 1982). Podle našeho názoru představuje oficiální schválení stravy, která opomíjí živočišné produkty, riziko, které by zodpovědné osoby neměly přijmout. Jak uvádí Giannini a kol. (2006): „Je alarmující, že v rozvinutých zemích nastávají situace, kdy je dítě vystaveno riziku podvýživy nikoli z ekonomických důvodů, nýbrž na základě ideologického přesvědčení rodičů.“
-
Závěry
Přestože maso hraje v lidském stravování po miliony let ústřední roli, některé instituce v oblasti výživy – často spojené s aktivisty za práva zvířat či jinými formami ideologického vegetariánství, jako je adventismus sedmého dne (Banta a kol., 2018) – propagují názor, že maso způsobuje řadu zdravotních problémů a nemá žádný přínos. Tvrdíme, že velká část argumentace proti masu se zakládá na selektivním výběru údajů a nekvalitních observačních studiích. Tvrzení, že červené maso je „nezdravá potravina“ (Willett a kol., 2019), má méně než marginální podporu.
Na základě zkreslení vědeckých poznatků se některé organizace pokoušejí ovlivnit tvůrce oficiálních politik, aby přijali opatření ke snížení spotřeby masa. Zjednodušením složité vědecké problematiky sice stoupá přesvědčivá síla, avšak také náchylnost k ideologickému zneužití, a nakonec i nevědeckým přístupům. Podle Mayese a Thompsona (2015) mohou mít projevy nutričního scientismu v souvislosti s biopolitikou různé etické důsledky pro „individuální odpovědnost a svobodu týkající se iatrogenní újmy a také pro celkové zdraví“. Dobře míněná, avšak přeceňovaná a předčasná doporučení mohou v konečném důsledku způsobit více škody než užitku, a to nejen fyziologicky, ale i v podobě uvalování neodůvodněné odpovědnosti na jednotlivce za jejich vlastní zdraví. Domníváme se, že zásadní snížení spotřeby masa, jak ho obhajuje komise EAT-Lancet (Willett a kol., 2019), by mohlo způsobit vážné škody. Maso po dlouhou dobu bylo a stále je hlavním a vysoce kvalitním zdrojem výživy člověka. Teorie, že ho lze nahradit luštěninami a potravinovými doplňky, není více než pouhá spekulace. Zatímco strava bohatá na maso má prokazatelně prospěšné účinky napříč dlouhou historií našeho živočišného druhu, totéž se nedá říci o vegetariánství, jehož rizika jsou dlouhodobě přehlížena zejména těmi, kdo si ho na základě pochybných důkazů předčasně osvojili.
-
Abete, I., D. Romaguera, A. R. Vieira, A. Lopez de Munain, and T. Norat. 2014. Association between total, processed, red and white meat consumption and all-cause, CVD and IHD mortality: a meta-analysis of cohort studies. British Journal of Nutrition 112 (5):762–75. doi: 10.1017/S000711451400124X.
-
Aiello, L. C., and P. Wheeler. 1995. The expensive-tissue hypothesis: the brain and the digestive system in human and primate evolution. Current Anthropology 36 (2):199–221. doi: 10.1086/204350.
-
Alexander, D. D., D. L. Weed, P. E. Miller, and M. A. Mohamed. 2015. Red meat and colorectal cancer: a quantitative update on the state of the epidemiologic science. Journal of the American College of Nutrition 34 (6):521–43. doi: 10.1080/07315724.2014.992553.
-
Alhassan, A.,. J. Young, M. E. J. Lean, and J. Lara. 2017. Consumption of fish and vascular risk factors: a systematic review and meta-analysis of intervention studies. Atherosclerosis 266:87–94. doi: 10.1016/j.atherosclerosis.2017.09.028.
-
Anonymous 2016. Editorial: when is a carcinogen not a carcinogen? Lancet Oncology 17:681.
-
Antvorskov, Julie C., Thorhallur I. Halldorsson, Knud Josefsen, Jannet Svensson, Charlotta Granström, Bart O. Roep, Trine H. Olesen, Laufey Hrolfsdottir, Karsten Buschard, and Sjudur F. Olsen. 2018. Association between maternal gluten intake and type 1 diabetes in offspring: national prospective cohort study in Denmark. BMJ 362:k3547. doi: 10.1136/bmj.k3547.
-
Archer, E., M. L. Marlow, and C. J. Lavie. 2018. Controversy and debate: memory based methods paper 1: the fatal flaws of food frequency questionnaires and other memory-based dietary assessment methods. Journal of Clinical Epidemiology 104:113–24. doi: 10.1016/j.jclinepi.2018.08.003.
-
Awidi, M., H. Bawaneh, H. Zureigat, M. AlHusban, and A. Awidi. 2018. Contributing factors to iron deficiency anemia in women in Jordan: a single-center cross-sectional study. PLOS ONE 13 (11):e0205868. doi: 10.1371/journal.pone.0205868.
-
Banta, J. E., J. W. Lee, G. Hodgkin, Z. Yi, A. Fanica, and J. Sabate. 2018. The global influence of the Seventh-day Adventist Church on diet. Religions 9 (9):251. doi: 10.3390/rel9090251.
-
Barthels, F., F. Meyer, and R. Pietrowsky. 2018. Orthorexic and restrained eating behaviour in vegans, vegetarians, and individuals on a diet. Eating and Weight Disorders – Studies on Anorexia, Bulimia and Obesity 23 (2):159–66. doi: 10.1007/s40519-018-0479-0.
-
Benton, D., and R. Donohoe. 2011. The influence of creatine supplementation on the cognitive functioning of vegetarians and omnivores. British Journal of Nutrition 105 (7):1100–5. doi: 10.1017/S0007114510004733.
-
Bjørke Monsen, A. L., P. M. Ueland, S. E. Vollset, A. B. Guttormsen, T. Markestad, E. Solheim, and H.Refsum. 2001. Determinants of cobalamin status in newborns. Pediatrics 108 (3):624–30. doi: 10.1542/peds.108.3.624.
-
Boffetta, P., J. K. McLaughlin, C. La Vecchia, R. E. Tarone, L. Lipworth, and W. J. Blot. 2008. False-positive results in cancer epidemiology: a plea for epistemological modesty. Journal of the National Cancer Institute 100 (14):988–95. doi: 10.1093/jnci/djn191.
-
Boobis, Alan R., Samuel M. Cohen, Vicki L. Dellarco, John E. Doe, Penelope A. Fenner-Crisp, AngeloMoretto, Timothy P. Pastoor, Rita S. Schoeny, Jennifer G. Seed, and Douglas C. Wolf. 2016. Classification schemes for carcinogenicity based on hazard-identification have become outmoded and serve neither science nor society. Regulatory Toxicology and Pharmacology 82:158–66. doi: 10.1016/j.yrtph.2016.10.014.
-
Boyle, P., P. Boffetta, and P. Autier. 2008. Diet, nutrition and cancer: public, media and scientific confusion. Annals of Oncology 19 (10):1665–7. doi: 10.1093/annonc/mdn561.
-
Brantsaeter, Anne, Helle Knutsen, Nina Johansen, Kristine Nyheim, Iris Erlund, Helle Meltzer, and Sigrun Henjum. 2018. Inadequate iodine intake in population groups defined by age, life stage and vegetarian dietary practice in a norwegian convenience sample. Nutrients 10 (2):230. doi: 10.3390/nu10020230.
-
Bravo, J. P., C. J. Ibarra, and M. M. Paredes. 2014. Hematological and neurological compromise due to vitamin B12 deficit in infant of a vegetarian mother: case report. Revista Chilena de Pediatría85:337–43.
-
Brocadello, F., G. Levedianos, F. Piccione, R. Manara, and F. F. Pesenti. 2007. Irreversible subacute sclerotic combined degeneration of the spinal cord in a vegan subject. Nutrition 23 (7-8):622–4. doi: 10.1016/j.nut.2007.05.006.
-
Burd, N. A., J. W. Beals, I. G. Martinez, A. F. Salvador, and S. K. Skinner. 2019. Food-first approach to enhance the regulation of post-exercise skeletal muscle protein synthesis and remodeling. Sports Medicine 49 (S1):59–68. doi: 10.1007/s40279-018-1009-y.
-
Burdge, G. C., S.-Y. Tan, and C. J. Henry. 2017. Long-chain n-3 PUFA in vegetarian women: a metabolic perspective. Journal of Nutritional Science 6:e58. doi: 10.1017/jns.2017.62.
-
Burkert, N. T., J. Muckenhuber, F. Großschädl, E. Rásky, and W. Freidl. 2014. Nutrition and health – the association between eating behavior and various health parameters: a matched sample study. PLOS ONE 9 (2):e88278. doi: 10.1371/journal.pone.0088278.
-
Cao, Y., L. L. Strate, B. R. Keeley, I. Tam, K. Wu, E. L. Giovannucci, and A. T. Chan. 2018. Meat intake and risk of diverticulitis among men. Gut 67 (3):466–72. doi: 10.1136/gutjnl-2016-313082.
-
Carr, P. R., V. Walter, H. Brenner, and M. Hoffmeister. 2016. Meat subtypes and their association with colorectal cancer: systematic review and meta-analysis. International Journal of Cancer 138 (2):293–302. doi: 10.1002/ijc.29423.
-
Chen, G. C., D. B. Lv, Z. Pang, and Q. F. Liu. 2013. Red and processed meat consumption and risk of stroke: a meta-analysis of prospective cohort studies. European Journal of Clinical Nutrition 67 (1):91–5. doi: 10.1038/ejcn.2012.180.
-
Chiron, R., A. Dabadie, V. Gandemer-Delignieres, M. Balençon, E. Legall, and M. Roussey. 2001. Anemia and limping in a vegetarian adolescent. Archives de Pédiatrie 8 (1):62–5. doi: 10.1016/S0929-693X(00)00168-8.
-
Cholewski, M., M. Tomczykowa, and M. Tomczyk. 2018. A comprehensive review of chemistry, sources and bioavailability of omega-3 fatty acids. Nutrients 10 (11):1662. doi: 10.3390/nu10111662.
-
Cofnas, N. 2019. Is vegetarianism healthy for children? Critical Reviews in Food Science and Nutrition59 (13):2052–60. doi: 10.1080/10408398.2018.1437024.
-
Colev, M., H. Engel, M. Mayers, M. Markowitz, and L. Cahill. 2004. Vegan diet and vitamin a deficiency. Clinical Pediatrics 43 (1):107–9. doi: 10.1177/000992280404300116.
-
Cordain, L., J. Brand Miller, S. Boyd Eaton, N. Mann, S. H. A. Holt, and J. D. Speth. 2000. Plant-animal subsistence ratios and macronutrient energy estimations in worldwide hunter-gatherer diets. The American Journal of Clinical Nutrition 71 (3):682–92. doi: 10.1093/ajcn/71.3.682.
-
Cordain, L., S. B. Eaton, J. Brand Miller, N. Mann, and K. Hill. 2002. The paradoxical nature of hunter-gatherer diets: meat-based, yet non-atherogenic. European Journal of Clinical Nutrition 56 (S1):S42–S52. doi: 10.1038/sj.ejcn.1601353.
-
Crawford, J. R., and D. Say. 2013. Vitamin B12 deficiency presenting as acute ataxia. Case Reports2013:bcr2013008840.
-
Deghan, M., A. Mente, X. Zhang, S. Swaminathan, W. Li, V. Mohan., et al. 2017. Associations of fats and carbohydrate intake with cardiovascular disease and mortality in 18 countries from five continents (PURE): a prospective cohort study. Lancet 39:2050–62.
-
de Heinzelin, J., J. D. Clark, T. White, W. Hart, P. Renne, G. WoldeGabriel, Y. Beyene, and E. Vrba. 1999. Environment and behavior of 2.5-million-year-old bouri hominids. Science 284 (5414):625–9. doi: 10.1126/science.284.5414.625.
-
De Rosa, Anna, Fabiana Rossi, Maria Lieto, Roberto Bruno, Amalia De Renzo, Vincenzo Palma, MarioQuarantelli, and Giuseppe De Michele. 2012. Subacute combined degeneration of the spinal cord in a vegan. Clinical Neurology and Neurosurgery 114 (7):1000–2. doi: 10.1016/j.clineuro.2012.01.008.
-
DiNicolantonio, J. J. 2014. The cardiometabolic consequences of replacing saturated fats with carbohydrates or Ω-6 polyunsaturated fats: do the dietary guidelines have it wrong? Open Heart 1 (1):e000032doi: 10.1136/openhrt-2013-000032.
-
Domínguez-Rodrigo, Manuel, Travis Rayne Pickering, Fernando Diez-Martín, Audax Mabulla, CharlesMusiba, Gonzalo Trancho, Enrique Baquedano, Henry T. Bunn, Doris Barboni, Manuel Santonja., et al. 2012. Earliest porotic hyperostosis on a 1.5-million-year-old hominin, olduvai gorge, tanzania. PLOS ONE 7 (10):e46414. doi: 10.1371/journal.pone.0046414.
-
Donaldson, M. S. 2000. Metabolic vitamin B12 status on a mostly raw vegan diet with follow-up using tablets, nutritional yeast, or probiotic supplements. Annals of Nutrition & Metabolism 44 (5-6):229–34. doi: 10.1159/000046689.
-
Elorinne, Anna-Liisa, Georg Alfthan, Iris Erlund, Hanna Kivimäki, Annukka Paju, Irma Salminen, UrsulaTurpeinen, Sari Voutilainen, and Juha Laakso. 2016. Food and nutrient intake and nutritional status of finnish vegans and non-vegetarians. PLOS ONE 11 (2):e0148235. doi: 10.1371/journal.pone.0148235.
-
Elmadfa, I., and I. Singer. 2009. Vitamin B-12 and homocysteine status among vegetarians: a global perspective. The American Journal of Clinical Nutrition 89 (5):1693S–8S. doi: 10.3945/ajcn.2009.26736Y.
-
Etemadi, A., R. Sinha, M. H. Ward, B. I. Graubard, M. Inoue-Choi, S. M. Dawsey, and C. C. Abnet. 2017. Mortality from different causes associated with meat, heme iron, nitrates, and nitrites in the NIH-AARP diet and health study: population based cohort study. BMJ 357:j1957. doi: 10.1136/bmj.j1957
-
Everaert, Inge, Antien Mooyaart, Audrey Baguet, Ana Zutinic, Hans Baelde, Eric Achten, Youri Taes, Emile De Heer, and Wim Derave. 2011. Vegetarianism, female gender and increasing age, but not CNDP1 genotype, are associated with reduced muscle carnosine levels in humans. Amino Acids 40 (4):1221–9. doi: 10.1007/s00726-010-0749-2.
-
Farvid, M. S., E. Cho, W. Y. Chen, A. H. Eliassen, and W. C. Willett. 2015. Adolescent meat intake and breast cancer risk. International Journal of Cancer 136 (8):1909–20. doi: 10.1002/ijc.29218.
-
Fayet, F.,. V. Flood, P. Petocz, and S. Samman. 2014. Avoidance of meat and poultry decreases intakes of omega-3 fatty acids, vitamin B12, selenium and zinc in young women. Journal of Human Nutrition and Dietetics 27:135–42.
-
FCN 2018. Vegan diets: review of nutritional benefits and risks. Expert report of the federal commission for nutrition. Bern: Federal Food Safety and Veterinary Office.
-
Feinman, R. 2018. What’s really wrong with medical research and how to fix it. Journal of Evolution and Health 2 (3):10. doi: 10.15310/2334-3591.1069.
-
Feskens, E. J., D. Sluik, and G. J. van Woudenbergh. 2013. Meat consumption, diabetes, and its complications. Current Diabetes Reports 13 (2):298–306. doi: 10.1007/s11892-013-0365-0.
-
Fogelholm, M., N. Kanerva, and S. Männistö. 2015. Association between red and processed meat consumption and chronic diseases: the confounding role of other dietary factors. European Journal of Clinical Nutrition 69 (9):1060–5. doi: 10.1038/ejcn.2015.63.
-
Førland, E. S., and M. J. Lindberg. 2015. Severe macrocytic anaemia and secondary hyperparathyroidism in a vegan. Ugeskriftet Laeger 177:V02150167.
-
Foster, M., A. Chu, P. Petocz, and S. Samman. 2013. Effect of vegetarian diets on zinc status: a systematic review and meta-analysis of studies in humans. Journal of the Science of Food and Agriculture 93 (10):2362–71. doi: 10.1002/jsfa.6179.
-
Gerstein, H. C., J. McMurray, and R. R. Holman. 2019. Real-world studies no substitute for RCTs in establishing efficacy. Lancet 393 (10168):210–1. doi: 10.1016/S0140-6736(18)32840-X.
-
Giannini, A., N. Mirra, and M. F. Patria. 2006. Health risks for children raised on vegan or vegetarian diets. Pediatric Critical Care Medicine 7 (2):188. doi: 10.1097/01.PCC.0000200965.44972.8F.
-
Gilsing, A. M. J., F. L. Crowe, Z. Lloyd-Wright, T. A. B. Sanders, P. N. Appleby, N. E. Allen, and T. J. Key. 2010. Serum concentrations of vitamin B12 and folate in british male omnivores, vegetarians, and vegans: results from a cross-sectional analysis of the EPIC-Oxford cohort study. European Journal of Clinical Nutrition 64 (9):933–9. doi: 10.1038/ejcn.2010.142.
-
Goraya, J. S., S. Kaur, and B. Mehra. 2015. Neurology of nutritional vitamin B12 deficiency in infants: case series from India and literature review. Journal of Child Neurology 30 (13):1831–7. doi: 10.1177/0883073815583688.
-
Grosso, G., A. Micek, J. Godos, A. Pajak, S. Sciacca, F. Galvano, and P. Boffetta. 2017. Health risk factors associated with meat, fruit and vegetable consumption in cohort studies: a comprehensive meta-analysis. PLOS ONE 12 (8):e0183787. doi: 10.1371/journal.pone.0183787.
-
Guez, S., G. Chiarelli, F. Menni, S. Salera, N. Principi, and S. Esposito. 2012. Severe vitamin B12 deficiency in an exclusively breastfed 5-month-old italian infant born to a mother receiving multivitamin supplementation during pregnancy. BMC Pediatrics 12 (1):85. doi: 10.1186/1471-2431-12-85.
-
Gupta, S. 2016. Brain food: clever eating. Nature 531 (7592):S12–S13. doi: 10.1038/531S12a.
-
-
Guyatt, Gordon H., Andrew D. Oxman, Gunn E. Vist, Regina Kunz, Yngve Falck-Ytter, Pablo Alonso-Coello, and Holger J. Schünemann. 2008. GRADE: an emerging consensus on rating quality of evidence and strength of recommendations. BMJ 336 (7650):924–6. doi: 10.1136/bmj.39489.470347.AD.
-
Haddad, E. H., and J. S. Tanzman. 2003. What do vegetarians in the United States eat? The American Journal of Clinical Nutrition 78 (3):626S–32S. doi: 10.1093/ajcn/78.3.626S.
-
Hall, A. G., T. Ngu, H. T. Nga, P. N. Quyen, P. T. Hong Anh, and J. C. King. 2017. An animal-source food supplement increases micronutrient intakes and iron status among reproductive-age women in rural vietnam. The Journal of Nutrition 147 (6):1200–7. doi: 10.3945/jn.116.241968.
-
Herbert, V. 1994. Staging vitamin B-12 (cobalamin) status in vegetarians. The American Journal of Clinical Nutrition 59 (5):1213S–22S. doi: 10.1093/ajcn/59.5.1213S.
-
Herrmann, W., and J. Geisel. 2002. Vegetarian lifestyle and monitoring of vitamin B-12 status. Clinica Chimica Acta 326 (1-2):47–59. doi: 10.1016/S0009-8981(02)00307-8.
-
Herrmann, W., H. Schorr, R. Obeid, and J. Geisel. 2003. Vitamin B-12 status, particularly holotranscobalamin II and methylmalonic acid concentrations, and hyperhomocysteinemia in vegetarians. The American Journal of Clinical Nutrition 78 (1):131–6. doi: 10.1093/ajcn/78.1.131.
-
Hibbeln, J. R., K. Northstone, J. Evans, and J. Golding. 2018. Vegetarian diets and depressive symptoms among men. Journal of Affective Disorders 225:13–7. doi: 10.1016/j.jad.2017.07.051.
-
Hodgson, J. M., N. C. Ward, V. Burke, L. J. Beilin, and I. B. Puddey. 2007. Increased lean red meat intake does not elevate markers of oxidative stress and inflammation in humans. The Journal of Nutrition137 (2):363–7. doi: 10.1093/jn/137.2.363.
-
Hokin, B. D., and T. Butler. 1999. Cyanocobalamin (vitamin B-12) status in Seventh-day Adventist ministers in Australia. The American Journal of Clinical Nutrition 70 (3):576s–8s. doi: 10.1093/ajcn/70.3.576s.
-
Huang, W., Y. Han, J. Xu, W. Zhu, and Z. Li. 2013. Red and processed meat intake and risk of esophageal adenocarcinoma: a meta-analysis of observational studies. Cancer Causes & Control 24 (1):193–201. doi: 10.1007/s10552-012-0105-9.
-
Hulett, J. L., R. E. Weiss, N. O. Bwibo, O. M. Galal, N. Drorbaugh, and C. G. Neumann. 2014. Animal source foods have a positive impact on the primary school test scores of kenyan schoolchildren in a cluster-randomised, controlled feeding intervention trial. British Journal of Nutrition 111 (5):875–86. doi: 10.1017/S0007114513003310.
-
Hur, S. J., C. Jo, Y. Yoon, J. Y. Jeong, and K. T. Lee. 2018. Controversy on the correlation of red and processed meat consumption with colorectal cancer risk: an asian perspective. Critical Reviews in Food Science and Nutrition. doi: 10.1080/10408398.2018.1495615.
-
-
Iguacel, I.,. M. L. Miguel-Berges, A. Gómez-Bruton, L. A. Moreno, and C. Julián. 2018. Veganism, vegetarianism, bone mineral density, and fracture risk: a systematic review and meta-analysis. Nutrition Reviews 77 (1):1–8. doi: 10.1093/nutrit/nuy045.
-
Ingenbleek, Y., and K. S. McCully. 2012. Vegetarianism produces subclinical malnutrition, hyperhomocysteinemia and atherogenesis. Nutrition 28 (2):148–53. doi: 10.1016/j.nut.2011.04.009.
-
Ioannidis, J. P. A. 2018. The challenge of reforming nutritional epidemiologic research. JAMA 320 (10):969–70. doi: 10.1001/jama.2018.11025.
-
Jeppesen, J.,. H. Ole Hein, P. Suadicani, and F. Gyntelberg. 2001. Low triglycerides–high high-density lipoprotein cholesterol and risk of ischemic heart disease. Archives of Internal Medicine 161 (3):361–6. doi: 10.1001/archinte.161.3.361.
-
Kadrabová, J., A. Madaric, Z. Kováciková, and E. Ginter. 1995. Selenium status, plasma zinc, copper, and magnesium in vegetarians. Biological Trace Element Research 50 (1):13–24. doi: 10.1007/BF02789145.
-
Kapoor, A., M. Baig, S. A. Tunio, A. S. Memon, and H. Karmani. 2017. Neuropsychiatric and neurological problems among vitamin B12 deficient young vegetarians. Neurosciences 22 (3):228–32. doi: 10.17712/nsj.2017.3.20160445.
-
Key, T. J., P. N. Appleby, E. A. Spencer, R. C. Travis, A. W. Roddam, and N. E. Allen. 2009. Mortality in british vegetarians: results from the european prospective investigation into cancer and nutrition (EPIC-Oxford). The American Journal of Clinical Nutrition 89 (5):1613S–9S. doi: 10.3945/ajcn.2009.26736L.
-
Kim, Y., and Y. Je. 2018. Meat consumption and risk of metabolic syndrome: results from the korean population and a Meta-analysis of observational studies. Nutrients 10 (4):390. doi: 10.3390/nu10040390.
-
Kim, S., M. F. Fenech, and P.-J R. Kim. 2018. Nutritionally recommended food for semi- to strict vegetarian diets based on large-scale nutrient composition data. Scientific Reports 8 (1):4344. doi: 10.1038/s41598-018-22691-1.
-
Klurfeld, D. M. 2015. Research gaps in evaluating the relationship of meat and health. Meat Science109:86–95. doi: 10.1016/j.meatsci.2015.05.022.
-
Klurfeld, D. M. 2018. What is the role of meat in a healthy diet?. Animal Frontiers 8 (3):5–10. doi: 10.1093/af/vfy009.
-
Kocaoglu, C., F. Akin, H. Caksen, S. B. Böke, S. Arslan, and S. Aygün. 2014. Cerebral atrophy in a vitamin B12-deficient infant of a vegetarian mother. Journal of Health, Population and Nutrition32(2):367–71.
-
Koebnick, Corinna, Ingrid Hoffmann, Pieter C. Dagnelie, Ulrike A. Heins, Sunitha N. Wickramasinghe, Indrika D. Ratnayaka, Sindy Gruendel, Jan Lindemans, and Claus Leitzmann. 2004. Long-term ovo-lacto vegetarian diet impairs vitamin B-12 status in pregnant women. The Journal of Nutrition 134 (12):3319–26. doi: 10.1093/jn/134.12.3319.
-
Koeth, Robert A., Zeneng Wang, Bruce S. Levison, Jennifer A. Buffa, Elin Org, Brendan T. Sheehy, Earl B. Britt, Xiaoming Fu, Yuping Wu, Lin Li., et al. 2013. Intestinal microbiota metabolism of l-carnitine, a nutrient in red meat, promotes atherosclerosis. Nature Medicine 19 (5):576–85. doi: 10.1038/nm.3145.
-
Krajcovicová-Kudlácková, M., K. Bucková, I. Klimes, and E. Seboková. 2008. Iodine deficiency in vegetarians and vegans. Annals of Nutrition and Metabolism 47:183–5.
-
Krauss, A. 2018. Why all randomised controlled trials produce biased results. Annals of Medicine 50 (4):312–22. doi: 10.1080/07853890.2018.1453233.
-
Kristensen, Nadja B., Mia L. Madsen, Tue H. Hansen, Kristine H. Allin, Camilla Hoppe, Sisse Fagt, Mia S.Lausten, Rikke J. Gøbel, Henrik Vestergaard, Torben Hansen., et al. 2015. Intake of macro- and micronutrients in danish vegans. Nutrition Journal 14 (1):115. doi: 10.1186/s12937-015-0103-3.
-
Kruger, C., and Y. Zhou. 2018. Red meat and Colon cancer: a review of mechanistic evidence for heme in the context of risk assessment methodology. Food and Chemical Toxicology 118:131–53. doi: 10.1016/j.fct.2018.04.048.
-
Kwok, C. S., S. Umar, P. K. Myint, M. A. Mamas, and Y. K. Loke. 2014. Vegetarian diet, seventh day adventists and risk of cardiovascular mortality: a systematic review and meta-analysis. International Journal of Cardiology 176 (3):680–6. doi: 10.1016/j.ijcard.2014.07.080.
-
Laidlaw, S. A., T. D. Shultz, J. T. Cecchino, and J. D. Kopple. 1988. Plasma and urine taurine levels in vegans. The American Journal of Clinical Nutrition 47 (4):660–3. doi: 10.1093/ajcn/47.4.660.
-
Larsson, C. L., and G. K. Johansson. 2002. Dietary intake and nutritional status of young vegans and omnivores in Sweden. The American Journal of Clinical Nutrition 76 (1):100–6. doi: 10.1093/ajcn/76.1.100.
-
Larsson, S. C., and N. Orsini. 2014. Red meat and processed meat consumption and all-cause mortality: a meta-analysis. American Journal of Epidemiology 179 (3):282–9. doi: 10.1093/aje/kwt261.
-
Lee, Jung Eun., Dale F. McLerran, Betsy Rolland, Yu Chen, Eric J. Grant, Rajesh Vedanthan, ManamiInoue, Shoichiro Tsugane, Yu-Tang Gao, Ichiro Tsuji., et al. 2013. Meat intake and cause-specific mortality: a pooled analysis of asian prospective cohort studies. The American Journal of Clinical Nutrition 98 (4):1032–41. doi: 10.3945/ajcn.113.062638.
-
-
Leroy, F. 2019. Meat as a pharmakon: an exploration of the biosocial complexities of meat consumption. Advances in Food and Nutrition Research 87:409–46.
-
Leroy, F., M. Brengman, W. Ryckbosch, and P. Scholliers. 2018. Meat in the post-truth era: mass media discourses on health and disease in the attention economy. Appetite 125:345–55. doi: 10.1016/j.appet.2018.02.028.
-
Leroy, Frédéric, Teresa Aymerich, Marie-Christine Champomier-Vergès, Luca Cocolin, Luc De Vuyst, Mónica Flores, Françoise Leroi, Sabine Leroy, Régine Talon, Rudi F. Vogel., et al. 2018. Fermented meats (and the symptomatic case of the flemish food pyramid): are we heading towards the vilification of a valuable food group?. International Journal of Food Microbiology 274:67–70. doi: 10.1016/j.ijfoodmicro.2018.02.006.
-
Leung, A. M., A. Lamar, X. He, L. E. Braverman, and E. N. Pearce. 2011. Iodine status and thyroid function of boston-area vegetarians and vegans. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism96 (8):e1303–7. doi: 10.1210/jc.2011-0256.
-
Licht, D. J., G. T. Berry, D. G. Brooks, and D. P. Younkin. 2001. Reversible subacute combined degeneration of the spinal cord in a 14-year-old due to a strict vegan diet. Clinical Pediatrics 40 (7):413–5. doi: 10.1177/000992280104000710.
-
Lippi, G., C. Mattiuzzi, and F. Sanchis-Gomar. 2015. Red meat consumption and ischemic heart disease. A systematic literature review. Meat Science 108:32–6. doi: 10.1016/j.meatsci.2015.05.019.
-
Louwman, Marieke W. J., Marijke van Dusseldorp, Fons J. R. van de Vijver, Chris M. G. Thomas, JørnSchneede, Per M. Ueland, Helga Refsum, and Wija A. van Staveren. 2000. Signs of impaired cognitive function in adolescents with marginal cobalamin status. The American Journal of Clinical Nutrition 72 (3):762–9. doi: 10.1093/ajcn/72.3.762.
-
Mann, N., A. Sinclair, M. Pille, L. Johnson, G. Warrick, E. Reder, and R. Lorenz. 1997. The effect of short-term diets rich in fish, red meat, or white meat on thromboxane and prostacyclin synthesis in humans. Lipids 32 (6):635–44. doi: 10.1007/s11745-997-0081-5.
-
Matta, Joane, Sébastien Czernichow, Emmanuelle Kesse-Guyot, Nicolas Hoertel, Frédéric Limosin, Marcel Goldberg, Marie Zins, and Cedric Lemogne. 2018. Depressive symptoms and vegetarian diets: results from the constances cohort. Nutrients 10 (11):1695. doi: 10.3390/nu10111695.
-
Mayes, C. R., and D. B. Thompson. 2015. What should we eat? biopolitics, ethics, and nutritional scientism. Journal of Bioethical Inquiry 12 (4):587–99. doi: 10.1007/s11673-015-9670-4.
-
McAfee, A. J., E. M. McSorley, G. J. Cuskelly, B. W. Moss, J. M. Wallace, M. P. Bonham, and A. M. Fearon. 2010. Red meat consumption: an overview of the risks and benefits. Meat Science 84 (1):1–13. doi: 10.1016/j.meatsci.2009.08.029.
-
McNeill, S. H. 2014. Inclusion of red meat in healthful dietary patterns. Meat Science 98 (3):452–60. doi: 10.1016/j.meatsci.2014.06.028.
-
Milea, D., N. Cassoux, and P. LeHoang. 2000. Blindness in a strict vegan. The New England Journal of Medicine 342 (12):897–8. doi: 10.1056/NEJM200003233421217.
-
Milton, K. 2003. The critical role played by animal source foods in human (Homo) evolution. The Journal of Nutrition 133 (11 Suppl 2):3886S–92S. doi: 10.1093/jn/133.11.3886S.
-
Montonen, J., H. Boeing, A. Fritsche, E. Schleicher, H.-G. Joost, M. B. Schulze, A. Steffen, and T. Pischon. 2013. Consumption of red meat and whole-grain bread in relation to biomarkers of obesity, inflammation, glucose metabolism and oxidative stress. European Journal of Nutrition 52 (1):337–45. doi: 10.1007/s00394-012-0340-6.
-
Morabia, A. 2008. Joseph goldberger’s research on the prevention of pellagra. Journal of the Royal Society of Medicine 101 (11):566–8. doi: 10.1258/jrsm.2008.08k010.
-
Naik, S., N. Mahalle, and V. Bhide. 2018. Identification of vitamin B12 deficiency in vegetarian indians. The British Journal of Nutrition 119 (6):629–35. doi: 10.1017/S0007114518000090.
-
Neumann, C. G., S. P. Murphy, C. Gewa, M. Grillenberger, and N. O. Bwibo. 2007. Meat supplementation improves growth, cognitive, and behavioral outcomes in Kenyan children. The Journal of Nutrition 137 (4):1119–23. doi: 10.1093/jn/137.4.1119.
-
Nezlek, J. B., C. A. Forestell, and D. B. Newman. 2018. Relationships between vegetarian dietary habits and daily well-being. Ecology of Food and Nutrition 57 (5):425–38. doi: 10.1080/03670244.2018.1536657.
-
Ng, E., and M. Neff. 2018. Recognising the return of nutritional deficiencies: a modern pellagra puzzle. BMJ Case Reports 11 (1):e227454. doi: 10.1136/bcr-2018-227454.
-
-
Obersby, D., D. C. Chappell, A. Dunnett, and A. A. Tsiami. 2013. Plasma total homocysteine status of vegetarians compared with omnivores: a systematic review and Meta-analysis. British Journal of Nutrition 109 (5):785–94. doi: 10.1017/S000711451200520X.
-
O’Connor, L. E., J. E. Kim, and W. W. Campbell. 2017. Total red meat intake of ≥0.5 servings/d does not negatively influence cardiovascular disease risk factors: a systemically searched meta-analysis of randomized controlled trials. The American Journal of Clinical Nutrition 105(1):57–69. doi: 10.3945/ajcn.116.142521.
-
O’Gorman, P., D. Holmes, A. V. Ramanan, B. Bose-Haider, M. J. Lewis, and A. Will. 2002. Dietary vitamin B12 deficiency in an adolescent white boy. Journal of Clinical Pathology 55(6):475–6. doi: 10.1136/jcp.55.6.475.
-
Oostindjer, Marije, Jan Alexander, Gro V. Amdam, Grethe Andersen, Nathan S. Bryan, Duan Chen, Denis E. Corpet, Stefaan De Smet, Lars Ove Dragsted, Anna Haug., et al. 2014. The role of red and processed meat in colorectal cancer development: a perspective. Meat Science 97 (4):583–96. doi: 10.1016/j.meatsci.2014.02.011.
-
Pan, A., Q. Sun, A. M. Bernstein, M. B. Schulze, J. E. Manson, W. C. Willett, and F. B. Hu. 2011. Red meat consumption and risk of type 2 diabetes: 3 cohorts of US adults and an updated meta-analysis. The American Journal of Clinical Nutrition 94 (4):1088–96. doi: 10.3945/ajcn.111.018978.
-
Pan, A., Q. Sun, A. M. Bernstein, M. B. Schulze, J. E. Manson, M. J. Stampfer., et al. 2012. Red meat consumption and mortality: results from 2 prospective cohort studies. Archives of Internal Medicine172:555–63. doi: 10.1001/archinternmed.2011.2287.
-
Pannemans, D. L., A. J. Wagenmakers, K. R. Westerterp, G. Schaafsma, and D. Halliday. 1998. Effect of protein source and quantity on protein metabolism in elderly women. The American Journal of Clinical Nutrition 68 (6):1228–35. doi: 10.1093/ajcn/68.6.1228.
-
Pawlak, R. 2015. Is vitamin B12 deficiency a risk factor for cardiovascular disease in vegetarians?American Journal of Preventive Medicine 48 (6):e11–26. doi: 10.1016/j.amepre.2015.02.009.
-
Pawlak, Roman, Scott James Parrott, Sudha Raj, Diana Cullum-Dugan, and Debbie Lucus. 2013. How prevalent is vitamin B12 deficiency among vegetarians? Nutrition Reviews 71 (2):110–7. doi: 10.1111/nure.12001.
-
Pawlak, R., S. E. Lester, and T. Babatunde. 2014. The prevalence of cobalamin deficiency among vegetarians assessed by serum vitamin B12: a review of literature. European Journal of Clinical Nutrition 68 (5):541–8. doi: 10.1038/ejcn.2014.46.
-
Pereira, P. M., and A. F. Vicente. 2013. Meat nutritional composition and nutritive role in the human diet. Meat Science 93 (3):586–92. doi: 10.1016/j.meatsci.2012.09.018.
-
Phillips, S. M. 2012. Nutrient-rich meat proteins in offsetting age-related muscle loss. Meat Science 92 (3):174–8. doi: 10.1016/j.meatsci.2012.04.027.
-
Rae, C., A. L. Digney, S. R. McEwan, and T. C. Bates. 2003. Oral creatine monohydrate supplementation improves brain performance: a double-blind, placebo-controlled, cross-over trial. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 270 (1529):2147–50. doi: 10.1098/rspb.2003.2492.
-
-
-
Rogers, L. M., E. Boy, J. W. Miller, R. Green, J. C. Sabel, and L. H. Allen. 2003. High prevalence of cobalamin deficiency in guatemalan schoolchildren: associations with low plasma holotranscobalamin II and elevated serum methylmalonic acid and plasma homocysteine concentrations. The American Journal of Clinical Nutrition 77 (2):433–40. doi: 10.1093/ajcn/77.2.433.
-
Rondanelli, M., S. Perna, M. A. Faliva, G. Peroni, V. Infantino, and R. Pozzi. 2015. Novel insights on intake of meat and prevention of sarcopenia: all reasons for an adequate consumption. Nutricion Hospitalaria 32 (5):2136–14. 23.
-
Rosell, M. S., Z. Lloyd-Wright, P. N. Appleby, T. A. Sanders, N. E. Allen, and T. J. Key. 2005. Long-chain n-3 polyunsaturated fatty acids in plasma in british meat-eating, vegetarian, and vegan men. The American Journal of Clinical Nutrition 82 (2):327–34. doi: 10.1093/ajcn.82.2.327.
-
Samulak, J. J., A. K. Sawicka, D. Hartmane, S. Grinberga, O. Pugovics, W. Lysiak-Szydlowska, and R. A.Olek. 2019. L-Carnitine supplementation increases trimethylamine-N-oxide but not markers of atherosclerosis in healthy aged women. Annals of Nutrition and Metabolism 74 (1):11–7. doi: 10.1159/000495037.
-
Satija, Ambika, Shilpa N. Bhupathiraju, Eric B. Rimm, Donna Spiegelman, Stephanie E. Chiuve, LeaBorgi, Walter C. Willett, JoAnn E. Manson, Qi Sun, Frank B. Hu., et al. 2016. Plant-based dietary patterns and incidence of type 2 diabetes in US men and women: results from three prospective cohort studies. PLOS Medicine 13 (6):e1002039. doi: 10.1371/journal.pmed.1002039.
-
Schatzkin, Arthur, Victor Kipnis, Raymond J. Carroll, Douglas Midthune, Amy F. Subar, Sheila Bingham, Dale A. Schoeller, Richard P. Troiano, and Laurence S. Freedman. 2003. A comparison of a food frequency questionnaire with a 24-hour recall for use in an epidemiological cohort study: results from the biomarker-based observing protein and energy nutrition (OPEN) study. International Journal of Epidemiology 32 (6):1054–62. doi: 10.1093/ije/dyg264.
-
Schjønsby, H. 1989. Vitamin B12 absorption and malabsorption. Gut 30 (12):1686–91. doi: 10.1136/gut.30.12.1686.
-
Schoenfeld, J. D., and J. P. A. Ioannidis. 2013. Is everything we eat associated with cancer? a systematic cookbook review. The American Journal of Clinical Nutrition 97 (1):127–34. doi: 10.3945/ajcn.112.047142.
-
Schultz, T. D., and J. E. Leklem. 1983. Selenium status of vegetarians, nonvegetarians, and hormone-dependent cancer subjects. The American Journal of Clinical Nutrition 37:114–8. doi: 10.1093/ajcn/37.1.114.
-
Schüpbach, R., R. Wegmüller, C. Berguerand, M. Bui, and I. Herter-Aeberli. 2017. Micronutrient status and intake in omnivores, vegetarians and vegans in Switzerland. European Journal of Nutrition 56 (1):283–93. doi: 10.1007/s00394-015-1079-7.
-
Shapiro, S. 2004. Looking to the 21st century: have we learned from our mistakes, or are we doomed to compound them?. Pharmacoepidemiology and Drug Safety 13 (4):257–65. doi: 10.1002/pds.903.
-
Shibata, H. 2001. Nutritional factors on longevity and quality of life in Japan. Journal of Nutrition, Health and Aging 5 (2):97–102.
-
Shinwell, E. D., and R. Gorodischer. 1982. Totally vegetarian diets and infant nutrition. Pediatrics 70 (4):582–6.
-
Siepmann, T., J. Roofeh, F. W. Kiefer, and D. G. Edelson. 2011. Hypogonadism and erectile dysfunction associated with soy product consumption. Nutrition 27 (7-8):859–62.
-
Sinha, R., A. J. Cross, B. I. Graubard, M. F. Leitzmann, and A. Schatzkin. 2009. Meat intake and mortality: a prospective study of over half a million people. Archives of Internal Medicine 169 (6):562–71. doi: 10.1001/archinternmed.2009.6.
-
Specker, B. L., D. Miller, E. J. Norman, H. Greene, and K. C. Hayes. 1988. Increased urinary methylmalonic acid excretion in breast-fed infants of vegetarian mothers and identification of an acceptable dietary source of vitamin B-12. The American Journal of Clinical Nutrition 47 (1):89–92. doi: 10.1093/ajcn/47.1.89.
-
Specker, B. L., A. Black, L. Allen, and F. Morrow. 1990. Vitamin B-12: low milk concentrations are related to low serum concentrations in vegetarian women and to methylmalonic aciduria in their infants. The American Journal of Clinical Nutrition 52 (6):1073–6. doi: 10.1093/ajcn/52.6.1073.
-
Springmann, Marco, Daniel Mason-D’Croz, Sherman Robinson, Keith Wiebe, H. Charles J. Godfray, Mike Rayner, and Peter Scarborough. 2018. Health-motivated taxes on red and processed meat: a modelling study on optimal tax levels and associated health impacts. PLOS ONE 13 (11):e0204139. doi: 10.1371/journal.pone.0204139.
-
Stark, A. H., R. Reifen, and M. A. Crawford. 2016. Past and present insights on alpha-linolenic acid and the omega-3 fatty acid family. Critical Reviews in Food Science and Nutrition 56 (14):2261–7. doi: 10.1080/10408398.2013.828678
-
Swinburn, Boyd A., Vivica I. Kraak, Steven Allender, Vincent J. Atkins, Phillip I. Baker, Jessica R. Bogard, Hannah Brinsden, Alejandro Calvillo, Olivier De Schutter, Raji Devarajan., et al. 2019. The global syndemic of obesity, undernutrition, and climate change: the Lancet Commission report. Lancet 393 (10173):791–846. doi: 10.1016/S0140-6736(18)32822-8.
-
Tang, M., and N. F. Krebs. 2014. High protein intake from meats as complementary food increases growth but not adiposity in breastfed infants: a randomized trial. The American Journal of Clinical Nutrition 100 (5):1322–8. doi: 10.3945/ajcn.114.088807.
-
Torres, Susan J., Sian Robinson, Liliana Orellana, Stella L. O’Connell, Carley A. Grimes, Niamh L.Mundell, David W. Dunstan, Caryl A. Nowson, and Robin M. Daly. 2017. Effects of progressive resistance training combined with a protein-enriched lean red meat diet on health-related quality of life in elderly women: secondary analysis of a 4-month cluster randomised controlled trial. British Journal of Nutrition 117 (11):1550–9. doi: 10.1017/S0007114517001507.
-
Truswell, A. S. 2009. Problems with red meat in the WCRF2. The American Journal of Clinical Nutrition89 (4):1274–5. doi: 10.3945/ajcn.2008.27201.
-
Tur, J. A., M. M. Bibiloni, A. Sureda, and A. Pons. 2012. Dietary sources of omega 3 fatty acids: public health risks and benefits. British Journal of Nutrition 107 (S2):S23–S52. doi: 10.1017/S0007114512001456.
-
Turner, N. D., and S. K. Lloyd. 2017. Association between red meat consumption and colon cancer: a systematic review of experimental results. Experimental Biology and Medicine 242 (8):813–39. doi: 10.1177/1535370217693117.
-
Turner, K. M., J. B. Keogh, and P. M. Clifton. 2015. Red meat, dairy, and insulin sensitivity: a randomized crossover intervention study. The American Journal of Clinical Nutrition 101 (6):1173–9. doi: 10.3945/ajcn.114.104976.
-
Turner, K. M., J. B. Keogh, P. J. Meikle, and P. M. Clifton. 2017. Changes in lipids and inflammatory markers after consuming diets high in red meat or dairy for four weeks. Nutrients 9 (8):886. doi: 10.3390/nu9080886.
-
van Dusseldorp, M., J. Schneede, H. Refsum, P. M. Ueland, C. M. Thomas, E. de Boer, and W. A. van Staveren. 1999. Risk of persistent cobalamin deficiency in adolescents fed a macrobiotic diet in early life. The American Journal of Clinical Nutrition 69 (4):664–71. doi: 10.1093/ajcn/69.4.664.
-
Van Winckel, M., S. Vande Velde, R. De Bruyne, and S. Van Biervliet. 2011. Clinical practice: vegetarian infant and child nutrition. European Journal of Pediatrics 170 (12):1489–94. doi: 10.1007/s00431-011-1547-x.
-
Wang, X., X. Lin, Y. Y. Ouyang, J. Liu, G. Zhao, A. Pan, and F. B. Hu. 2016. Red and processed meat consumption and mortality: dose-response meta-analysis of prospective cohort studies. Public Health Nutrition 19 (5):893–905. doi: 10.1017/S1368980015002062.
-
-
Willett, Walter, Johan Rockström, Brent Loken, Marco Springmann, Tim Lang, Sonja Vermeulen, TaraGarnett, David Tilman, Fabrice DeClerck, Amanda Wood., et al. 2019. Food in the anthropocene: the EAT-Lancet Commission on healthy diets from sustainable food systems. Lancet 393 (10170):447–92. doi: 10.1016/S0140-6736(18)31788-4.
-
Williams, P. 2007. Nutritional composition of red meat. Nutrition & Dietetics 64 (s4):S113–S119. doi: 10.1111/j.1747-0080.2007.00197.x.
-
Wilson, A. K., and M. J. Ball. 1999. Nutrient intake and iron status of australian male vegetarians. European Journal of Clinical Nutrition 53 (3):189–94. doi: 10.1038/sj.ejcn.1600696.
-
Wongprachum, K., K. Sanchaisuriya, P. Sanchaisuriya, S. Siridamrongvattana, S. Manpeun, and F. P.Schlep. 2012. Proxy indicators for identifying iron deficiency among anemic vegetarians in an area prevalent for thalassemia and hemoglobinopathies. Acta Haematologica 127 (4):250–5. doi: 10.1159/000337032.
-
Woo, K. S., T. C. Kwok, and D. S. Celermajer. 2014. Vegan diet, subnormal vitamin B-12 status and cardiovascular health. Nutrients 6 (8):3259–73. doi: 10.3390/nu6083259.
-
Yamamoto, S., T. Nakagawa, Y. Matsushita, S. Kusano, T. Hayashi, M. Irokawa, T. Aoki, Y. Korogi, and T.Mizoue. 2010. Visceral fat area and markers of insulin resistance in relation to colorectal neoplasia. Diabetes Care 33 (1):184–9. doi: 10.2337/dc09-1197.
-
Yang, C., L. Pan, C. Sun, Y. Xi, L. Wang, and D. Li. 2016. Red meat consumption and the risk of stroke: a dose-response Meta-analysis of prospective cohort studies. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases 25 (5):1177–86. doi: 10.1016/j.jstrokecerebrovasdis.2016.01.040.
-
Yen, H., W. Q. Li, A. Dhana, T. Li, A. Qureshi, and E. Cho. 2018. Red meat and processed meat intake and risk for cutaneous melanoma in white women and men: two prospective cohort studies. Journal of the American Academy of Dermatology 79 (2):252–7. doi: 10.1016/j.jaad.2018.04.036.
-
Yokoyama, Y.,. S. M. Levin, and N. D. Barnard. 2017. Association between plant-based diets and plasma lipids: a systematic review and Meta-analysis. Nutrition Reviews 75 (9):683–98. doi: 10.1093/nutrit/nux030.
-
Young, S. S., and A. Karr. 2011. Deming, data and observational studies. Significance 8 (3):116–20. doi: 10.1111/j.1740-9713.2011.00506.x.
-
Young, J. F., M. Therkildsen, B. Ekstrand, B. N. Che, M. K. Larsen, N. Oksbjerg, and J. Stagsted. 2013. Novel aspects of health promoting compounds in meat. Meat Science 95 (4):904–11. doi: 10.1016/j.meatsci.2013.04.036.
-
Zengin, E., N. Sarper, and S. Caki Kiliç. 2009. Clinical manifestations of infants with nutritional vitamin B deficiency due to maternal dietary deficiency. Acta Paediatrica 98 (1):98–102. doi: 10.1111/j.1651-2227.2008.01059.x.
-
Zhang, A. Q., S. C. Mitchell, and R. L. Smith. 1999. Dietary precursors of trimethylamine in man: a pilot study. Food and Chemical Toxicology 37 (5):515–20.
-
Zhang, Y., Y. Yang, M. S. Xie, X. Ding, H. Li, Z. C. Liu, and S. F. Peng. 2017. Is meat consumption associated with depression? a Meta-analysis of observational studies. BMC Psychiatry 17 (1):409. doi: 10.1186/s12888-017-1540-7.
Vážená paní Margit,
skvělé. Děkuji.
Dobrý den, paní Margit. Díky za tak podrobnou studii i pro nás laiky. Mám dotaz ohledně rekonvalescence po těžké chřipce. Když jim pouze rostlinnou stravu, co byste doporučila pro intenzivní doplnění ubylých bílkovin a minerálů? Dětem bych udělala častěji vývary a vejce a sýry, ale sama si to z etických důvodů nedám. Díky moc. Kateřina
Dobrý den kateřino, prospěšné budou jistě i zeleninové vývary s luštěninami, ale nemůžete počítat s tím, že jsou totéž co třeba slepičí vývar, který na posílení doporučovala i tradiční čínská medicína, Margit
Dobrý den,
moc Vám děkuji za rozsáhlou rešerši a skvěle urovnané argumenty! Výborný článek, který by si měly povinně přečíst všechny „bio“ matky. To, že vnucují vegetariánství svým dětem (případně i manželům a psům), by mělo být trestné.
Vážená paní doktorko,
děkuji za zajímavý článek, trochu mne mrzí, že není více zaměřen na rovinu morální a a etickou, neboť článků na dané téma s odborným zaměřením na výživové hodnoty je velmi mnoho.
Ono neustálé hledání důkazů potřebnosti konzumace masa z důvodů zajištění potřebných látek k životu druhu Homo sapiens se však jeví poněkud liché s ohledem na nemalou část lidské populace, která maso historicky nikdy nekonzumovala a přesto prosperuje.
Hinduistů je více než miliarda a maso prokazatelně nekonzumují cca 2tis let.
Hinduisté a Buddhisté svou filosofii a náboženství přebírali od mnohem starší starověké civilizace – Mohendžodaro a Harrapa. Jak lze tedy vysvětlit, že lidé ze společenství, které po generace nekonzumuje maso podávají úžasné duchovní a fyzické výkony? Pokud se objektivně podívám na známé osobnosti, které nekonzumovaly maso a přitom na jejich myšlenkách a činech stavíme svou civilizaci – jako byly Platón, Pythagoras, Aristoteles, Hippokrates, Herakleitos, Seneca, Diogenes, Plútarchos, Ovidius, Newton, Leonardo da Vinci, Voltaire,Gándhí, N.Tesla, T.A.Edison, Albert Einstein a mnoho dalších včetně vrcholových sportovců, pak se logicky dostáváme k nutnosti postavit otázku konzumace masa více do roviny morální a etické, což bude zajisté stejně zajímavé a poučné :)
S úctou a přáním pevného zdraví.
Dobrý den, jsou specialitka an zdravotní prevenci a výživu a téma samozřejmě řeším z pohledu mé profese, Margit
Moc děkuji za velmi dobře vědecky podložený článek i odkazy na zdroje. Sama jsem z etických důvodů dlouho omezovala, nicméně zcela nevyřazovala maso. Nyní se spíš snažím i kvůli dlouhodobým zdravotním problémům vrátit se ke konzumaci masa ideálně 1x týdně nebo aspoň 2x měsíčně. Taky si myslím, že výraznou a nevím, zda zcela zohledněnou roli hraje úprava masa (smažení, tradiční grilovaní vs. šetrné dušení, restování). Plus kvalita suroviny – z jakého chovu, čím bylo krmeno.
Zdraví „taky farmaceutka“ Olga
Milá Margit,
článok je skvelý, veľmi pekne za neho ďakujem. Perfektne podložený množstvom štúdií, s dôrazom na rozdielnosť medzi koreláciou a kauzalitou. Každopádne, myslím si, že by ho pozdvihlo na vyššiu úroveň aj uvedenie odporúčaného množstva a kvality. S kvalitou je úzko spätá aj morálka, a teda kvalitné mäso je také, kde zvieratá žijú v solídnych a čo najprirodzenejších podmienkach, kŕmené na prirodzenej strave, To sa nutne odzrkadlí v cene, a teda nepriamo aj v množstve, ktoré si človek „môže dovoliť“. Pozitívne však je, že porcie mäsa, ktoré sú podľa mojich informácii zdraviu prospešné sú podstatne menšie, ako tie na ktoré sme zvyknutí, pričom jedlo sa „nadstavuje“ zeleninou. Uvedomujem si, že je to individuálne vzhľadom k veku, pohlaviu, fyzickým výkonom a pod., ale nejaké širšie intervaly by sa možno mohli formulovať. Napadá mi to len preto, lebo „zástancovia“ mäsa ho často krát jedna v neuveriteľných množstvách, veľa krát (aj viac ako 7) do týždňa (čo na základe mojich informácii nie je ani nevyhnutné ani zdraviu úplne prospešné). Na druhej strane, vegetariáni by možno neboli až takí zdesení…
Děkuji za článek. Mě by, Margit, zajímal Váš názor právě na maso, respektive aktuální mýtus hlavně na červená masa. Je pravda, že je červené maso škodlivější než drůbeží a bílé, že je doporučeno jíst červené maso max. 1x/týdně, případně vnitřnosti (játra apod), že jsou vhodné údajně pouze max. 2x/měsíčně??
Důvod, který mi byl řečen od odborníka: údajně červené maso je vysoce rizikové ke vzniku KVO, vysokému cholesterolu a podílu nasycených MK + purinů a vede k řadě onemocnění včetně dny apod + zatěžuje trávení a tráví se klidně až 5 hodin.
Osobně mám docela s tímto potíže a argumenty a kontroverzními názory hlavně o tom trávení masa z jatečných zvířat a zvěřiny. Existuje nějak doložení, že je skutečně červené maso, pokud bude šetrně upraveno (vařeno dlouze a pomalu v páře) skutečně těžce stravitelné pro všechny?
Já třeba mám na sobě vypozorováno totiž přesný opak. Zkrátka po červeném mase (hovězí, skopové – kozí i jehněčí + i zvěřina) mi je zkrátka lépe a absolutně nemám problém s tím sníst i větší porci – klidně i 150g-180g libového zadního masa zasyrova z této kategorie, což mi bylo též argumentováno, že pro ženu je nevhodné a porce pro ženu je ideální 80-100g zasyrova, a klidně po snězení této porce jsem naprosto v pohodě a mohu jít klidně na procházku či i sportovat, no zkrátka „neodpadnu“ jako balon s nafouknutým břichem :-))
Naopak drůbeží maso i například 100g zasyrova, po kterém je mi třeba více „těžko“ a cítím ho v žaludku delší dobu. Z bílého masa už spíše preferuji už více například králičí stehenní maso, které se mi tráví též rychleji. Ovšem hlavní otázka je pro mě to červené maso, protože ho mám ráda a já jsem vesměs vyrůstala na kvalitním hovězím mase a vždy se u nás preferovalo + vnitřnosti též miluji (játra, srdce) a nyní mi toto vše bylo zargumentováno, že bych měla jako žena max. 1x/týdně a játra max. 2x/měsíc.
Budu moc ráda za Váš názor, nebot upřímně když mi nic není, cítím se po tom mase skvěle a naopak mi dělá dobře, tak jestli si ho mám vědomě odpírat. Podotýkám, že veškeré živočišné produkty (maso, vejce, mléčné ) nakupuji výhradně od prověřené kvalitní od českých BIO farmářů (scuk.cz a rohlik.cz) a veškeré úpravy provádím dlouze a šetrným způsobem na páře, tedy žádné smažení ani pečení, kdy vznikají jistá rizika. Děkuji moc.
Andrea – 29 let
Dobrý den Andreo, červené maso i vnitřnosti jsou vysoce výživné potraviny a jak i text vysvětluje, skoro jistě jsou neprávem kritizovány. Zatímco na rizikovosti průmyslově zpracovaných masných produktů je shoda, u kvalitního červeného ( či jakéhokoliv jiného ) masa to není, Margit
Souhlasím jednoznačně s tím, že by lidé měli určitě zařadit VÍC ROSTLINNÉ STRAVY, respektive rostlinných zdrojů do každodenního jídelníčku a na to apeluji i Já. Nicméně pak bych polemizovala s tím masem, ale teď pozor. Určitě by se MĚLO OMEZOVAT KVŮLI ZDRAVÍ MASO, které je Z KONVENČNÍCH VELKOCHOVŮ , ostatně tak jako další živ. produkty (vejce, mléko)! Ovšem už nesouhlasím s tím, že maso jako takové ze zdrav.hlediska by se mělo omezovat, protože pokud člověk jí opravdu ale 100% GRASS FED BIO maso, tak to opravdu zdravotní benefity má a výrazně takové, ale ČISTĚ BIO (farmářské bio) živočišné potraviny PODPORUJÍ zdraví a dokáží výrazně zlepšit i jaterní obraz, lipidové obrazy v krvi :) (os.zkušenosti) a to i vysoká konzumace právě červené masa a vnitřností :) Nicméně pojďme zkusit spíš apelovat na lidi s tím, aby, pokud nemají možnosti kupovat takto nadprůměrné potraviny, ačkoliv zde bych také mohla polemizovat nad tím, zda je to opravdu nemožné z hlediska financí ;) , tak ano – omezte živočišné potraviny a zařadte je rostlinnými, ale ne polotovary.
To samé zkusme chápat, že i veganské polotovary jsou jen PRŮMYSLOVÝ VÝROBEK a nestavět na tom jídelníčky s tím pocitem, že je to ZDRAVÉ, protože není ;).
Margit, zajímalo by mne, jak se díváte na zvěřinu, jako na zdroj masa. Vnímáte zvěřinu obecně jako kvalitní zdroj masa a vnímáte ji a zařadila byste ji jako samostatnou kategorii masa, nebo klasicky mezi maso červené a co se týče tedy byste ji přirovnávala klasicky například k hovězímu? Někteří totiž zvěřinu považují jako samostatnou kategorii masa díky i vlastnostem a složení, avšak někdo ji vnímá jako klasicky červené maso. Nicméně podle Vás, myslíte si, že je maso volně lovené zvěře (jelenovití, srnčí, mufloni, dančí, případně i kančí) kvalitnější, respektive i vhodnější z hlediska i výživového hlediska, než maso jatečných zvířat ( drůbeží, hovězí, vepřové apod..) a za druhé pak, myslíte si, že je i maso volně lovené zvěře zdravější? Já jsem hledala různě data o rozdílu, a skutečně zvěřina vychází údajně i z obsahu vitamínů, minerálů i skrze tuky (obsah mastných kyselin i větší zastup tzv. omega 3) než maso třeba hovězí , i když se bude jednat třeba o BIO hovězí z pastvy.
Moc děkuji za Váš názor a odpověd.
Andreao, ano, vnímám, i když zásadní je vždy zdroj, margit