Jedlá třída

Znovuzavedení školních zahrad a obecně přiblížení dětí k pěstování je jednou z cest výuky zdravého stravování, a proto i jedním z doporučení, které v rámci občanské iniciativy Skutečně zdravé škola prosazujeme. S nadšením předávám skvělý příklad, jak zahradničení dětem ve školách prospívá. Příběh, jak se z projektu pěstování potravin přímo ve školní třídě stalo hnutí za podporu zdravého stravování mezi americkými studenty.

Středoškolský učitel Stephen Ritz se rozhodl začít pěstovat rostliny a zeleninu přímo ve třídách střední školy Discovery High School, která se nachází v chudinské čtvrti Jižního Broxu. Z takzvaných „jedlých zdí“, které Ritz na škole zřídil, se postupně vyklubal projekt Green Bronx Machine, který pomáhá ostatním školám napříč Spojenými státy zřizovat své vlastní pěstitelské projekty, které by děti učily o zdravém jídle a ochraně životního prostředí a zároveň jim ukázaly některé praktické činnosti s tím spojené. Navíc ke svým učitelským povinnostem v New Yorku tak nyní Stephen Ritz cestuje po světě a snaží se propagovat čerstvé potraviny nejen ve školách.

Úspěch projektu Green Bronx Machine je do jisté míry dílem náhody. Začal jsem učit na jedné velice problémové střední škole v Jižním Bronxu. Školu každoročně zdárně zakončila pouze hrstka studentů a moje třída byla plná dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, přistěhovalců bez znalosti jazyka, dětí z pěstounských rodin a dětí bez domova. Všechno na škole bylo přinejmenším dysfunkční. Jednou mi někdo poslal krabici s cibulkami narcisu a já si je schoval za radiátor. Za nějaký čas se radiátor porouchal a když jsme se za něj podívali, našli jsme tam rozkvetlé narcisy, kterým se podařilo přežít díky unikající páře z radiátoru.

Zelenina dává studentům důvod chodit do školy

Tehdy mě napadlo, že pokud se do toho dáme společně, můžeme vytvořit něco velikého. Začali jsme se se třídou starat o opuštěné, neudržované pozemky. Zprvu čistě proto, abychom trochu zvelebili okolí. Podařilo se nám přetvořit zpustlé, neúrodné zahrádky na příkladná místa, kde se lidé z okolí mohli scházet. Po čase jsme začali pěstovat plodiny přímo ve škole ve vertikálních květináčích.

V učebně biologie jsme stvořili naši tzv. jedlou zeď, na které rostla čerstvá zelenina a která studentům dala důvod vůbec chodit do školy. Dostat studenty na školní zahradu, kde se budou pachtit v hlíně, není žádný problém. Já je však musel dostat do tříd. Napadlo mě, že mohu využít různé procesy, jako je zalévání nebo plení, k tomu, aby si studenti pěstování ve třídách ještě více oblíbili.

Zvýšení docházky ze 43 % na 93 %

K mému překvapení se rostlinám dařilo. Studenti za své rostliny přijali zodpovědnost, což v důsledku zvýšilo docházku ze 43 % na 93 %. Někteří do školy chodili, jen aby se postarali o svou rostlinu – chtěli, aby jejich rostlina byla úspěšná. Současně s tím začaly zaznamenávat úspěchy i samotné děti, což bylo skvělé, protože pokud dítě přijde do školy, dostanete možnost ho něco naučit. Zastávám názor, že není nutné, aby děti jezdily za lepším vzděláním do lepších čtvrtí. Proč nevzít tu stávající a nepřetvořit ji na rajskou oázu.

Je snadnější vychovávat zdravé děti než se snažit napravit zkažené dospělé

Ta myšlenka byla natolik nová a odlišná, že jsme ji chtěli beze zbytku realizovat. Neúspěch nepřipadal vůbec v úvahu. Celý projekt jsem financoval z vlastní kapsy. Vždycky je snadnější vychovávat zdravé děti než se snažit napravit zkažené dospělé. Věřím, že každé dítě si zaslouží bezpečné, zdravé a pečující prostředí pro život. Mým cílem je do každé z newyorských tříd umístit rostlinu a má za to, že to není nemožné. Když děti učíme o přírodě, učíme je pečovat. A když se děti učí pečovat, ukazujeme jim jako společnost naše lepší já. S nadsázkou tomu říkám zelené graffiti.

Jsme zaplaveni levnými, nekvalitními potravinami

Když se děti naučí, odkud pochází jídlo, které jedí, změní to jejich pohled na svět. Většina dětí v Jižním Bronxu má příšerné stravovací návyky. Jsme doslova zaplaveni levnými, nekvalitními potravinami, které nás však v konečném důsledku vyjdou draze. Jsme svědky první generace dětí, které nepřežijí své rodiče jenom kvůli tomu, co jedí. Mít možnost do škol přinášet zdravé, čerstvé potraviny a učit děti, že poctivá práce plodí ovoce, je naprosto úžasný zážitek. Zpočátku jsem pracoval se staršími dětmi. Nyní se však zaměřuji na ty mladší, jelikož v nich mohu podporovat správné návyky a nemusím měnit ty špatné.

Pěstování lze využít od matematiky po čtení

Moji studenti se změnili ze spotřebitelů na výrobce. Co vypěstujeme, prodáváme, a spolupracujeme s velkými prodejci potravin na zvyšování povědomí a přístupu k vaření a zdravému stravování pro děti. Není to jen o pěstování rostlin, ačkoli je pravda, že zrovna tuto aktivitu lze využít v řadě různých předmětů – od matematiky, po čtení. Pěstování nás učí trpělivosti a odhodlání. Správně opečovávaná rostlina přináší dobrou sklizeň. Žijeme v době, kdy dětem nutíme novou počítačovou hru, novou mobilní aplikaci. Děti jsou zvyklé, že vše dostanou bez čekání. Našim cílem je učit děti pokoře a trpělivosti.

Moji studenti/pěstitelé jsou strůjci vlastního osudu. Spousta rodin těchto dětí žije na hranici chudoby. Náš projekt jim dává možnost využít, co se naučí, na dobře placených místech v pohostinství. Vytváříme novou generaci specialistů zákaznických služeb a kuchařů. Nejde nám však o jedince, ale o celou naši společnost. Bohatí i chudí si uvědomují, že společně můžeme prosperovat jako celek.

Vzdělávání cestou projektů

Jsem velkým zastáncem vzdělávání postaveném na realizaci jednotlivých projektů. Nečekám, že zahradničení ve třídách chytne každého studenta. Zřízení obdobného projektu na vaší škole je však snadné, nenákladné a bezpečné. Díky našemu projektu vás nebudou bolet záda z ohýbání a zároveň ušetříte 90 % prostoru a 90 % vody. A to je paradigma, které by měl přijmout celý svět.

Překlad: My edible classroom gives deprived New York kids a reason to attend school