SPECIALISTKA NA ZDRAVOTNÍ PREVENCI A VÝŽIVU
10.8.2021
Můžeme mentorovat, obviňovat a poučovat o tom, co je zdravé. Jenže podobně jako my dospěláci už i děti dobře vědí, že špenát jim prospívá a po běžných supermarketových koblihách jim bude jenom blbě. Tedy samozřejmě ne hned. Nejdříve jim dávka cukru, podobně jako šlehnutí si drogy, dodá okamžitou energii a slast. Vystřízlivění přijde později v podobě tukových skladišť na těle, následně i v podobě nemocí, nízkého sebevědomí a psychických potíží.
Proč jsem napsala běžných koblih? Protože samozřejmě i koblihy jde udělat doma lépe a užít si jich občas jako dezertu, pokud si jimi zpestříme dlouhodobě skvělou stravu.
Nemá smysl je obviňovat ani teoretizovat. Uvědomte si, jak vám samotným „pomůže“, když vás bude někdo ujišťovat, že vypadáte blbě, nebo vám bude přednášet o mrkvích. Naprostá většina z nás chce být zdravá a v kondici. Ne každý však máme dostatek znalostí, možností a sil zvládat nástrahy výrobců nezdravostí, jejich prodejců a jejich expertů. Nemáme stejné genetické dispozice, všechny děti nemají stejně skvělé rodinné prostředí a rodiče, kteří oplývají dostatkem znalostí, času a prostředků řešit zdravou výživu. Co člověk s obtížemi potřebuje, je empatie a podpora. A děti ještě více!
Češi dlouhodobě patří k nejobéznějším národům, v rámci českého řešení pandemie se situace zejména u dětí ještě zhoršila. Namísto podpory zdraví totiž česká vláda dětem naordinovala restrikce, které omezily jejich pohyb a běžný zdravý život. Vláda zakázala kroužky, zavřela sportoviště i dětská hřiště. Výsledek? Některé děti za rok pandemie přibraly desítky kilogramů a důsledky si ponesou po léta.
Fyzické zdraví, pocit pohody i schopnost převzít zodpovědnost a kontrolovat své chování závisejí na svobodě, kterou máme. V případě, že budete dětem nabízet skutečné jídlo, je můžete nechat rozhodovat, co a v jaké míře budou jíst. Namísto nařizování, rozhodování za všechny a teoretizování doporučuji soustředit se na vytváření příležitostí, jíst co nejlépe a všechny aktivně zapojit, dát každému šanci spolurozhodovat.
„Možnost jednat je jedním z nejdůležitějších faktorů lidského štěstí a spokojenosti. Pocit kontroly souvisí s lepším tělesným zdravím, nižším užíváním drog a alkoholu, dosažením vyššího věku a také nižší mírou stresu, emoční pohodou, větší vnitřní motivací a schopností kontrolovat své chování, lepším školním prospěchem a pracovní kariérou.“
Z knihy Dítě na vlastní pohon. Proč svěřit svým potomkům více kontroly nad životem
Nejlepší podmínky mají děti, které se narodí do skvěle se stravující a sportující rodiny. Skutečné jídlo a pravidelný pohyb jsou pro ně normální, a proto se k vám rodičům přidají. V případě, že se ale k výživě dostáváte až nyní a děti jsou už větší, doporučuji zkusit je získat pro společný projekt. Berte posuny ke zdravějšímu jídlu jako výzvu. Starším dětem můžete vysvětlit, proč to děláte a jak vám to prospěje. Mladší stačí nadchnout vším, co vy sami budete dělat s radostí. Ke skvělému jídlu doporučuji přidat i celkový životní styl, kromě pohybu třeba i otužování. Dejte pozor na to, abyste dětem nepřipravovali striktní plán. Zapojte je! Plánujte společně. Dejte jim vybrat ze zdravých receptů či sportovních aktivit, z farem, na které si zajedete, nebo zeleniny, kterou budete jíst.
Naprostá většina dětí nečastěji jí doma, jídlo domů v naprosté většině rodin nakupují rodiče. Je tedy jenom na nás dospělých, co budeme dětem doma nabízet. Tzv. toxické stravovací prostředí je všude venku. Sladkosti a nezdravosti se dětem vnucují například v kinech. Některé školy rozdávají bonbony jako odměny, v mnoha školách se stále běžně nabízejí slazené nápoje a na chodbách jsou automaty s průmyslově zpracovanými produkty.
Jestliže přecházíte na zdravou výživu a zdravý život, doporučuji začít úklidem v kuchyni. Projděte spíž a ledničku, vytřiďte vše neprospěšné a darujte to nepřátelům. Nakupujte jen skutečné jídlo a v rámci prevence svoje okolí slušně a jasně informujte o svém zdravém posunu. Skoro jistě vás a vaše děti nechtějí vaši přátelé, sousedé ani babičky a dědečkové vykrmovat k obezitě ani přibližovat srdečnímu infarktu. Jestliže vám nezdravosti dávají, dělají to proto, že to lépe neumí. Naučte je to. Řekněte jim, jak je pro vás zdraví důležité a co pro něj chcete dělat. Poraďte jim, jak vám mohou pomáhat – třeba jim darujte kurz pečení kváskového chleba nebo knihu Superjídlo pro superděti. Navařte a napečte zdravě i pro ně, pozvěte je ke společnému jídlu. A když jste pozvaní vy, nabídněte hostitelům, že něco dobrého přinesete.
Až vyházíte nezdravosti a zajistíte dostatek skutečných potravin, stačí s nadšením zdravě vařit, s chutí jíst a trpělivě vydržet, než se k vám začnou hladové děti přidávat.
Obézní děti potřebují zhubnout, ale v tom jim nepomůže nastolení vojenského režimu v podobě ranní rozcvičky, nezajímavého jídla a absolutního zákazu sladkostí. Cílem není vymýtit sladkou chuť, zrušit rodinné oslavy a rozloučit se s tradičními vánočními perníčky. Jídlo není o odříkání a utrpení! Jídlo je skvělou příležitostí, jak pečovat o své tělo, a zároveň je požitkem i součástí mnoha setkání a oslav. Také sladkosti k životu patří, ale je třeba vybírat ty kvalitní a užívat si jich v těch vzácných chvílích. Proto moc doporučuji zejména v rodinách s dětmi pravidelně připravovat dezerty i koláče. To, co připravíte doma, bude téměř s jistotou kvalitnější než cokoliv ze supermarketu, co prošlo průmyslovým zpracováním. Oblíbené recepty můžete vždycky dále vylepšovat a ozdravovat. Zkuste ubrat cukru, nahraďte pšeničnou mouku špaldovou nebo aspoň z části žitnou (já třeba běžně dělám linecké jen ze žitné mouky a palačinky jen z pohankové). Dezerty připravujte z kvalitní želatiny nebo zahušťujte chia semínky, používejte ovoce, které není třeba doslazovat, nebo zkuste sladit hrozinkami (když je předem namočíte a nasekáte, budou více sladit). Můžete také vyzkoušet úplně nové zdravé recepty, doporučuji se inspirovat v nízkosacharidové kuchyni, kde je zásadně omezeno použití cukrů i obilovin.
2000 - 2024 © PharmDr. Margit Slimáková, Březinova 2, 186 00 Praha 8, IČ: 46219242, DIČ: CZ6962244256, zapsaná v živnostenském rejstříku.
Zásady cookies / Ochrana osobních údajů / Všeobecné obchodní podmínky
Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči. / Web je archivován Národní knihovnou ČR.
Stock Photos provided by Depositphotos
Od dětství mám sklony k přejídání (asi psychika), jsem metráček. Jím zdravě, ale hodně. Můj nyní 2letý syn se narodil skoro 4kilový, 6 měsíců byl plně kojený, potom jsem začala zavádět zeleninu, maso apod., ale on donedávna neměl o jídlo moc zájem, stále je kojený („on demand“) a ode všeho sní max. pár soust, a to ne víc než třikrát denně. Pije jen vodu, jí vše, co my – zeleninu, maso, sýr, jogurt, pečivo (tak z půlky celozrnné), cukr doteď neměl, má myslím zdravou domácí stravu. Přesto byl vždy velmi statný, od malička na 97.-99. percentilu, dnes váží asi 18 kg. Jinak je zcela zdravý, ani nachlazený nebývá. Mám jeho váhu nějak řešit? Dcera se narodila se 4,3 kg, jedla vždy víc než syn, přesto je dnes hubená. Může to nějak souviset s tím, kolik vážím já? Když se narodila dcera, měla jsem o dvacet kilo méně. Děkuji vám za názor.
Dobrý den, ano může jít zděděné genetické dispozice, ale i o přebíraný způsob / množství stravy doma. Zásadní je, že děti jsou zdravé a jedí skutečné jídlo. Pro jistotu však doporučuji probrat i s vašim pediatrem, ať jde vyloučit případnou metabolickou poruchu, Margit
Ja jsem cely zivot spis hubena, nekdy vic, nekdy min, 172cm, vetsinou 56 kg, nejvic 60 nejmin 51 v dospelosti. Prvni dcera se mi narodila 4kg, do 5 ti let byla spis baculata,zdy mela baculate tvare, rucicky, nohy brisko.. pritom, zmrzlinu ochutnala poprve ve 2 letch, byla 2 roky kojena, dbala jsem jak v tehotenstvi tak i pak na zdravou vyzivu, nikdy nekupuji oplatky, jen horkou cokoladu , jime ryby, maso, zadne uzeniny, zadne pecivo, krom pizzy, kterou si delame doma. Tata je Ital.Narodila se v Italii, ted zijeme v Katalansku. Docela jsem se bala, ze bude baculata, ale minule leto, jak mavnutim kouzelneho proutku rychle vyrostla a je krasne hubena.
Milá Margit,
nedávno jsem vedla s manželem debatu týkající se vlivu genetiky na potencionální rozvoj nadváhy a obezity, ale i celkových tělesných proporcí u dítěte, a samotnou by mě zajímal Váš názor, jakožto lékařky, ohledně této problematiky. Co je vlastně rozhodující faktor.
Zkusím Vám to popsat detailněji na konkrétním příkladu.
Budou tedy dva mladí rodiče (maminka a tatínek), kteří od dětství do doby plánovaného těhotenství jsou oba štíhlí a celkem aktivní jedinci. V době snažení se o miminko oba dva budou tedy štíhlí a sportující. Narodí se první miminko, ale již v průběhu těhotenství se tatínek vlivem nesprávné životosprávy a výrazným vlivem konzumace alkoholu, sedavého způsobu života a nadbytkem tučné a sladké stravy stane obézním.
Miminko se tedy narodí štíhlé mamince, ale tatínek bude již obézní.
Jaká je tedy pravděpodobnost, že takové dítě bude mít sklony k obezitě či nadváze, nebo to, že se tatínek absolutně změnil a stal se z něj obézní člověk je jen jeho vnějším faktorem, který se na miminko nepřenáší a díte může být, pokud bude vedeno maminkou ke zdravému životnímu stylu a pohybu, naprosto štíhlé?
A na to navazující otázka dále. -> Řekněme, že se takoví rodiče rozhodnou s odstupem 3-4 let mít další dítě. V tuto chvíli je maminka stále štíhlá a aktivně žije, ale tatínek je již tedy obézní a jeho životní styl není moc adekvátní (beru v potaz pouze jen stravu a pohyb). V tuto chvíli maminka normálně otěhotní znovu a narodí se tedy druhé dítě.
Miminko se opět narodí, ale zajímalo nás, jestli v tuto chvíli na druhého potomka přechází již tatínkovy „vnějšku ovlivněné“ geny, tedy pravděpodobnost k obezitě či nadváze je tu již dána více, nebo je to stejné jako na prvního potomka a opět to, že se tatínek samovolně změnil díky vnějšku, nemá vliv a na obě děti přechází stále stejné genetické sklony?
Právě manžela zajímalo, jak je třeba i možné, když jsou právě dva sourozenci, kteří byli vychováni v relativně stejných podmínkách (stravování i pohyb), ale přesto je třeba jeden z nich již v dětství výrazně silnější, kdežto druhý sourozenec může být klidně i štíhlý?
A poslední taková otázka, nebo možná spíše mýtus, se kterým jsme se s manželem setkali nezávisle od svých rodin, kteří však vždy dopadli podobně ( ve stáří se jak rodiče, tak prarodiče projedli k obezitě či nadváze).
Je pravda, že pokud je člověku geneticky dáno, aby byl štíhlý a měl tzv. „rychlý metabolismus“, pak to znamená, že může od rána do večera jíst opravdu cokoliv a nemusí se třeba ani hýbat a přesto bude štíhlý a hubený?
Nebo je to jinak, a pokud bude člověk aktivní, bude se dostatečně hýbat a k tomu zdravě jíst nezpracované skutečné a kvalitní potraviny,(kvalitní masa, ryby, vejce, plnotučné mléčné výrobky, pečivo, přílohy….zkrátka, ale nebude rozhodně držet nějaké diety, ) a v tento okamžik bude štíhlý, vitální, aktivní a udržovat si hmotnost i po delší dobu (leta) – pak toto je ten ukazatel, jak je asi geneticky stavěný, protože pokud by i za těchto podmínek třeba byl silnější či již tedy začal mít nadváhu, pak se dá hovořit o nějaké genetické dispozici? (Takto to chápu třeba osobně Já) , avšak jak Mně ,tak i manželovi právě vždy rodiče a prarodiče tvrdí ten první fakt, čili ->
– Geneticky je hubený prostě ten, který může jíst cokoliv od rána do večera a nepřibere. Jakmile se jí nějak „jinak – zdravě“ a nejí se denně koláče, buchty, smažené, tučné a mastné – pak již vědomě něco děláme proto, abychom nebyli tlustí, ale to není genetika!
Moc děkuji za názor a případně odpověd :).
Dobrý den, nejdříve s omluvím, že jednoznačné otázky nemám. Naše zdraví a štíhlost je dána součtem mnoho faktorů, zásadní je genetika a to co děláme, jíme, jak žijeme, jenže ty poměry mohou být u každého individuální. Takže jen víme, že obezita je částečně dědičná, ale, že více jak dědičnost se na aktuální pandemii obezity asi podílejí faktory našeho života a nově víme i o zásadním vlivu mikrobiomu, Margit
Margit, obracím se touto cestou pro radu. Jak mám vysvětlit tchýni, že svému dítěti ubližuje? Už si nevím rady. Bohužel se jedná o dětskou nadváhu a obezitu. Mladší bratr mého muže, kterému je teprve 10 let má již 54kg při výšce cca 150cm. Bohužel se u něj opravdu jedná o typické rozežrání až přejídání, když to tak musím říci a bohužel jeho maminka (tchýně) to zkrátka nechce vidět. Ano, bohužel i ona má nadváhu, takže to svádí na genetiku, jenomže ta strava u nich je opravdu šílená. Klučina si prostě bere cokoliv, tláská jedno přes druhé a nikomu to nevadí. Bohužel je to o to horší, že má ještě bráchu o 3 roky staršího, který však genetiku má holt po otci a je v 15 letech vysoký cca 172 cm a má 57 kg, takže typicky hubený dlouhán, který je přesný opak. Celkem vlastně jsou 4 kluci, z nichž prostřední je můj muž, a přesně to tam je 2 mají sklony k přibírání a musí se opravdu krotit,jsou menší a mají typické „ženské křivky“ ačkoliv jsou to kluci a 2 jsou holt konstitucí hubení a vyšší. Jenomže jde ještě o to, že oni u toho mladšího to nechtějí řešit a argumentují tím, že vyroste, že má navíc pohyb. Ano, on opravdu má pohyb a v týdnu má nejrůznější sportovní kroužky ( Po+St má fotbal, Ut+Čt florbal + lítá venku atd) ale bohužel to nepomáhá tomu, aby to vyběhal, i když si to oni všichni myslí :( Je nám ho s manželem (jeho bratrem) líto, protože si to uvědomujeme, jak to dítě bude jednou trpět, že sice ted v 10 letech to nevnímá, ale časem to přijde a co pak :(. Děkuji za váš názor a radu, jak s tím zkusit šetrně pomoci. Andrea
Dobrý den Andreo, je nezbytné abyste téma probrali nejdříve s manželem a schodli se a až pak společně zašli sami (bez dětí) za tchýni a slušně, ale jednoznačně ji požádali ať podporuje zdraví dětí, vysvětlili proč a jak. Držím pěsti, Margit
Margit, tak mi dovolte po půl roce opět sdílení. Bohužel je až neuvěřitelné, ale nechápu to, když i pediatři přehlíží dětskou obezitu, která je již zjevná se slovy, že pokud má dítko pohyb, tak to řešit nebude, protože věří, že se 11 letý chlapec, který už má nadváhu a lehčí obezitu, z toho vytáhne, a protože má navíc pohyb, tak to řešit nemá smysl….Jenomže pohyb…řekněme si, že i když pohyb nejaký opravdu má, tak zkrátka – co to je, že má cca 3x /týdně hodinu nějaký skupinový sport (fotbal, florbal apod..) + že běhá po domě a venku, respektive jen nesedí…, přesto to je ale prostě málo a bohužel, ale sní pak stejně o mnoho více, než je možný, aby vyběhal.. :((.. Zajímal by mě váš názor, protože matka – bohužel – s tím nic dělat nebude, protože se řídí slovy pediatra.. tedy -> má pohyb, tak to řešit nebudeme a je malý, ještě vyroste… :( Bohužel podpora ve zdravé stravě u nich v rodině je bez šance…matka je též s nadváhou a tak trošku se u nich v rodině vždy nejlépe vše svádí na genetiku ( moje máma i táta byly také obezní…, dále pak na stres a na to, že není prostě na jídlo čas..)… Je to marné, ale toho kluka nám je, s manželem – jeho bratrem – líto :((