pohanka

Pohanka pochází z oblasti střední a jihozápadní Asie, přestože se ale může zdát, že jde o módní potravinu posledních let, která je odrazem zvýšeného zájmu o zdravý životní styl, v tuzemsku patřila v základním plodinám obyvatel (hlavně na venkově) už po staletí. Ústup nastal zhruba v době, kdy ji začaly v jídelníčcích našich předků vytlačovat například pšenice, žito a rýže. Z botanického hlediska není pohanka pravou obilovinou, ale spíše tzv. pseudocereálií, které je přirozeně bezlepková. Pohanka je dobrým zdrojem rostlinných bílkovin, obsahuje 18 různých aminokyselin, řadu vitaminů (B1, B2, E, C) a minerálních látek (zinek, měď, selen, hořčík). Vitamin C v pohance je ještě podpořen fytochemikálií rutinem, která má pozitivní vliv na celý organismus, zejména na kardiovaskulární systém – vrací pružnost cévám, a léčí tak hemoroidy a křečové žíly, reguluje hladinu krevního cukru a cholesterolu, snižuje riziko infarktu myokardu a mozkové mrtvice.

Pohanka v kuchyni

Doporučuje se také při zvýšené krvácivosti – reguluje krevní srážlivost.
Na trhu se objevují především dva druhy pohanky – světlá a tmavá. Nejedná se o jinou odrůdu, ale pouze o proces loupání. Pokud je pohanka tmavá, probíhalo loupání za tepla, pokud zůstane světlá, tak šetrnějším způsobem za studena. Pohanka neloupaná se slupkou se hodí pro zasetí a následné sklízení natí, které se dají použít například v sušené formě jako čaj, či čerstvé do salátu. Není ale vhodná ke kuchyňské úpravě. Pohanku dále můžeme koupit ve formě krup, lámanky nebo také pohankové krupice. Kroupy vaříme v poměru 1 díl krup na 1,5 dílu vody cca 10–15 minut. Kaši z pohankové krupice uvaříme v poměru 1 díl krupice k 5 dílům tekutiny (mléko, voda, rostlinný nápoj). Pohankovou lámanku pouze necháme projít varem v poměru 1 díl lámanky na 2 díly vody a odstavíme.

Pohankové palačinky (video)

Pohanka se žampiony