Doporučuji samotu a ticho

Jasně že člověk je tvor společenský a prospívá mu dobrá nálada, čas s přáteli a dobré rodinné vztahy. Jenomže dnes jsme často doslova přehlceni – přemírou reálných povinností a možnostíi virtuálních přátel a online zábavy. Chybí nám čas být jen sami sebou, vnímat své tělo a myšlenky.

Smutná osamělost nebopotřebná samota?

Když mluvím o samotě a o tom, jak nám prospívá, tak mám na mysli něco zcela jiného než nevyžádanou osamělost. Opuštěnost je problém, o kterém ráda napíšu něco víc někdy příště. Tentokrát mám na mysli prospěšnou potřebu vypnout, relaxovat a věnovat si pozornost.

Potřeba samoty a ticha

Náš svět se stal smrští událostí a informací. Média jsou schopná nás současně děsit nedostatkem vody a hmyzu i nadbytkem antibiotik a pesticidů ve vodě. Během několika minut víme o každém zemětřesení, teroristickém útoku anebo střelbě ve škole. Výsledkem je, že jsme pořád ve stresu a zakoušíme strach a úzkost. Naše mozky musí neustále řešit přemíru podnětů a zároveň také společenské interakce. Neustále být „ON“ nás unavuje, vyčerpává a stresuje. A s tím se zvyšuje také riziko zdravotních potíží.

Ženy jsou nastavené na péči o druhé

Nevím, jak to vnímají muži (a nechám se ráda poučit), ale u žen je asi běžné, že svůj čas přednostně věnují všem potřebným a všem povinnostem okolo. Tuto vlastnost slušně vystihuje vtip, který jsem zachytila na sítích:

„Šla jsem si umýt vlasy a po cestě umyla umyvadla, vydrhla kachlíky a vytřela podlahu. Teď mám strach jít do kuchyně si něco uvařit.“

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem skoro dvacet let vstávala v šest, abych stihla všem připravit snídaně a svačiny, zúčastnit se rodinné snídaně, umýt pak nádobí a rozvozit děti, jak bylo zrovna potřeba. Po návratu jsem oběhla dům a poklidila, abych pak schvácená po asi dvou hodinách této práce začala pracovat.

S narůstajícím věkem našich dětí vyžadovala péče o ně čím dál méně času, ale až teď mám pocit, že mi ho skutečně dost zbývá pro mě samotnou. Nejmladší syn s námi sice stále ještě bydlí, ale když odjede na výlet nebo tábor a manžel je pracovně mimo Prahy, mám neskutečně více času.Mám najednou prostor dělat už od probuzení něco jen pro sebe. Neznamená to, že bych zlenivěla – vstávám pořád kolem šesté, pár minut si zacvičím, poklidím dům, jdu na procházku se psem, zkontroluji program dne, dám si kávu nebo čaj a začnu pracovat. Za jeden den najednou zvládnu mnohem víc práce i odpočinku. Zjednodušeně řečeno je to pro mě i běžný pracovní den doma o samotě někdy větší odpočinek než rodinná dovolená.

Samozřejmě mám pořád moc ráda děti, manžela, všechny další skvělé lidi okolo. Víc ale po všech letech intenzivního mateřství vnímám, že potřebuji čas pro sebe, abych si i čas s ostatními lépe užila.

Jak prospívá klid?

Ticho podporuje tvorbu nových mozkových buněk, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a může snižovat krevní tlak, zmírňovat napětí a úzkost. Čas jen se sebou je prostor pro vnímání potřeb vlastního těla, pro obnovení vztahu k němu, pro péči o sebe – a to potřebujeme skoro všichni. Když budeme v top kondici, můžeme podávat ty nejlepší výkony. Když budeme v pohodě, můžeme pohodu také rozdávat a pomáhat ostatním.

Kde hledat samotu a ticho? Moje tipy

• Promyslete, jestli si v rámci rodiny nedopřát občas dovolenou – strávit nějaký den každý úplně sám, případně se vystřídat v péči o děti a domácnost.
• Když cvičíte, vnímejte jen své tělo. Vypněte televizi, neposlouchejte hudbu.
• Mluvte se zvířaty nebo s nimi jen tak buďte – v případě zvířat je jisté, že vás budou jen vděčně poslouchat.
• Zkuste si na celý den zablokovat své připojení k internetu v telefonu. Chvíle, které běžně přes den věnujete sítím, vyhraďte na vnímání světa okolo sebe.
• Zkuste si dát pracovní oběd o samotě a vnímejte, co jíte a jak vám to chutná a prospívá.

Napadají vás další doporučení? Napište je a inspirujte další. Díky za každý tip.