SPECIALISTKA NA ZDRAVOTNÍ PREVENCI A VÝŽIVU
21.2.2016
Každé třetí dítě v Česku je obézní. U obézních dětí se častěji vyskytuje cukrovka. Podle průzkumů mají kulatá záda, vadné držení těla, ploché nohy, vybočená kolena, ochablé svalstvo. Přitom až čtvrtina školáků nechodí na tělocvik. A rodiče? Ti píšou omluvenky, radí a rozhodují. Neběhej, zakopneš! Nepůjdeme ven, sněží. Rodiče přispívají k tomu, že jejich mají děti katastrofální kondičku.
Arne Winter je zakladatelkou a vedoucí pedagožkou centra pro „učení se v divočině“. Na základě svých zkušeností popisuje situaci v sousedním Rakousku a zveřejňuje doporučení, jak dětem umožnit zkoušet i zdánlivě nebezpečné, ale pro jejich zdravý vývoj prospěšné aktivity. Níže předávám volný výběr z jejích doporučení, se kterými se plně shoduji a která doma s dětmi testujeme.
V jak pošetilé době to žijeme! V dějinách lidstva jsme dospěli do stádia, kdy žijeme v absolutním luxusu a nemusíme čelit prakticky žádnému ohrožení. Máme střechu nad hlavou, z kohoutku nám teče pitná voda a k obědu si můžeme zvolit, na co máme zrovna chuť! Naše země se navíc nachází v geografické oblasti, která nepatří mezi rizikové z hlediska každodenního nebezpečí ozbrojeného konfliktu. Přes to všechno doprovází mnozí rodiče své děti na každém kroku se strachem, který ubírá jejich ratolestem volnost, tolik potřebnou pro získání esenciálních zkušeností. Jindy jim volnost upírají tím, že za ně raději všechno udělají a na každém kroku jim pomáhají. Důvody? Máme své děti ohromně rádi, chceme na ně být co nejhodnější a přejeme si, aby měly snadný život.
V každodenním provozu škol v divočině opakovaně narážím na děti s totožnými symptomy:
Odcizení se přírodě a přehnané ochranitelství našich dětí přináší přesný opak toho, co si pro ně ve skutečnosti přejeme. Každý rodič přece touží mít vitální, veselé, odvážné a kreativní dítě! Začněte už dnes tím, že budete více věřit ve schopnosti svého dítěte, poskytnete mu prostor k tomu, aby dělalo věci samo, budete mu více důvěřovat, připustíte nudu, budete tu a tam jen naslouchat a přihlížet, aniž byste chtěli zasahovat nebo něco vylepšovat, a dovolíte dítěti dělat i nebezpečné věci.
Každý člověk má rád oheň. Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který by neocenil atmosféru táboráku, a děti oheň skutečně milují. Ptáte se proč? Protože oheň představuje spojující element. Děti zbožňují, když se rozdělává oheň, když s ním mohou manipulovat, dělat jiskry a kouř, vyrábět louče, psát řeřavými uhlíky či jemnými obláčky kouře… A to je jen malý příklad toho, co vše se s ohněm dá dělat. Dovolte ohni vyučovat vaše dítě!
Potenciál: bezpečné a jisté zacházení s ohněm (rozdělávání, udržování, ochrana, uhašení), posílení všech smyslů, klidný duch, vědomí vlastní hodnoty, pospolitost.
Rizika: popálení, otrava kouřem (při nevhodném výběru paliva).
Šplhání na stromy
Jaký je to pocit, když šplháte mezi mocnými větvemi stromu pořád výš a výš, až se vám nakonec otevře svět ve zcela nové perspektivě? Jaké to je, stát se na chvíli veverkou nebo ptákem? Rozhodně fascinující. Vidím děti někam šplhat v podstatě neustále. Zřejmě se jim to líbí! Šplhat na strom má v sobě opravdu něco zvláštního a výrazně to podporuje rozvoj dítěte. Fyzická síla, tělesné pocity, rovnováha, intuice, odvaha, vědomí vlastní hodnoty, klidný duch… Šplhání je silně smyslová zkušenost. Vjem kůry (vlhká nebo suchá), vůně stromu, šustění listí a vrzání za šumění větru, škála barev i struktur, které se nabízí k objevování, osobité klima obklopující strom a váš žaludek, který napovídá, jak vysoko se ještě můžete pustit. Dovolte stromům vyučovat vaše dítě!
Potenciál: silný vjem vlastního těla, rovnováha, síla, posílení všech smyslů, klidný duch, vědomí vlastní hodnoty, intuice.
Rizika: poranění, zlomeniny.
Vyřezávání
Vyřezávání je co do rozvoje vašeho dítěte něco jako Formule 1. Nůž, stejně jako oheň, vyučuje velmi napřímo. Pokud se s ním nezachází pozorně a s opatností, může dojít k nepěkným zraněním. Proto je zapotřebí dospělého, který s pečlivostí a respektem dítěti předává rady, jak zacházet s nožem. Práce s nožem pomáhá vašemu dítěti soustředit se, zaměřit se na něco s plnou koncentrací a zároveň zůstat bdělý, takže ostří zůstane tam, kde ho dítě chce mít. Vyřezávání pomáhá rozvíjet schopnost uplatnit cíleně a adekvátně sílu. Častým vyřezáváním získá vaše dítě cit pro různé typy dřeva a objeví, jak úžasný materiál dřevo je. Darujte svému dítěti nůž k vyřezávání!
Potenciál: jisté zacházení s nožem, vědomí vlastní hodnoty, síla a motorika, zaměření pozornosti a soustředěnost.
Nebezpečí: zranění pořezáním.
Nocování v přírodě
Nocujte v přírodě – ovšem nikoli pod stanem! Jen skutečně venku pod hvězdnou oblohou se noc stává čímsi magickým. Už jste někdy leželi pod jiskřícím a zářícím nebem? Houkání sýčka vám napovídalo, kdo nad vámi bdí? Noc vykreslila siluetami stromů, keřů či skal prazvláštní obrazy? To vše je ojedinělý zážitek noci, takový, jako kdyby existoval jiný svět. Přenocování v přírodě je něco velmi specifického a v našich končinách nejsou důvody, proč mít strach. Dovolte hvězdám, aby propůjčily křídla fantazii vašich dětí! J
Potenciál: posílení všech smyslů, vědomí vlastní hodnoty, pospolitost, kreativita, rozšíření komfortní zóny.
Rizika: touha po dalších podobných zážitcích ;-)
Chůze naboso
Když zadáte do vyhledávače heslo „chůze naboso a zdraví“, naleznete udivující fakta. Asi nejpodstatnější je, že je považována za velmi zdravou aktivitu. Výborně, pokud je to pravda. Já osobně chodím prostě ráda naboso a ráda cítím zem, trávu, listy, vlhkost, teplo. Je skvělé, pokud je pravda, že chůze naboso posiluje imunitní systém, svalstvo i páteř a zároveň rozšiřuje senzoriku. Ještě lepší je, když kontaktem se zemí získáme látky, které přispívají k tomu, že se cítíme dobře. Skvělé, skvělé, skvělé! Chodím naboso velmi ráda a spousta dětí jakbysmet! Na našich táborech si 99 % dětí bezprostředně po příjezdu zuje boty. V den odjezdu je pak někdy poměrně dlouho hledají, někdy je vůbec nepostrádají a zapomenou u nás – jak by ne, když je celý týden nepoužívaly ani nepotřebovaly. Ven z bot!
Potenciál: posílení všech smyslů, klidný duch, vědomí vlastní hodnoty, posílení imunitního systému a svalstva, radost ze života, svoboda.
Rizika: zranění odhozenými odpadky nebo bodnutí (trny, hmyz).
Která rizika dopřejete svému dítěti vy? Která nikoli? Proč? Napište! Neodolám, abych nepochválila úžasnou mateřskou školku Semínko. Školka je součástí ekologického centra Toulcův dvůr v Praze. Po návratu ze zahraničí ji dva roky navštěvoval i náš nejmladší syn a byli jsme z ní naprosto nadšeni. Děti byly neustále venku, na zahradě vedle pískoviště měly i blátoviště, tekoucí vodu, domeček z vrbiček a v areálu mnoho domácích zvířat. Chodily si sbírat ovoce, na výlety jezdily na ekofarmy, zkoušely si výrobu pampeliškového medu anebo se učily poznávat a sbírat bylinky na čaje. Ve školce se skvěle vařilo (i z biopotravin), součástí obědů a svačinek byl vždy dostatek zeleniny a ovoce. Syn dodnes čerpá ze dvou báječných roků, které tam strávil, a na mnohá dobrodružství stále vzpomíná. Vím, že dnes je podobně skvělých možností mnohem více, zpravidla je najdete mezi lesními školkami a mateřskými kluby. Moc jim fandím a doporučuji právě taková zařízení vyhledávat, případně pomoci s jejich založením i u vás.
2000 - 2024 © PharmDr. Margit Slimáková, Březinova 2, 186 00 Praha 8, IČ: 46219242, DIČ: CZ6962244256, zapsaná v živnostenském rejstříku.
Zásady cookies / Ochrana osobních údajů / Všeobecné obchodní podmínky
Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči. / Web je archivován Národní knihovnou ČR.
Stock Photos provided by Depositphotos
Dobrý večer,
Děkuji za článek, uvědomila jsem si, jak jsem všechny výše uvedené činnosti jako ditě měla ráda(vyrůstala jsem na vesnici) a jak často své dítě napomínám, ať neskáče do louže…
Děkuji za krásný článek, Margit.
Bydlím v části Prahy, kde máme krásnou přírodu hned za domem. Je v ní ale liduprázdno. Děti s rodiči, pokud už je venku potkám, se koncentrují na oplocených hřištích mimo divočinu.
Zrovna dnes tchýně říkala mému mladšímu 2,5 letému synovi: „Až budeš velký jako tvá šestiletá sestřenice, budeš moct lézt na stromy.“ Tak jsem radši o tom, že na strom lezl spolu s čtyřletou ségrou už v létě, pomlčela :-)
Ptala jste se, jaká rizika dětem dopřávám. Já ve spoustě věcí vlastně ani „riziko“ nevidím. Jsou jen činnosti, při kterých je fajn děti upozornit, ať jsou opatrné a dovolí si jen to, na co mají pocit, že samy stačí.
A špína pro mě rozhodně není riziko :-)
Píšu blog Krkavčí matka, kde zrovna nedávno o dětech – bahňáčcích běžela velmi živá diskuze
https://www.facebook.com/krkavcimatka/photos/a.1592622690949942.1073741828.1557626504449561/1759288184283391/?type=3&theater
Doporučuju pro zvednutí nálady a vzkřísení naděje, že to s českými rodiči není tak špatné. Pořád jich je spousta takových, co své děti nechávají volně hrát (třeba i v bahně) a vystavují je přiměřenému riziku.
Zatím jsem se neodhodlala k založení školky či podobného spolku, ale na léto po narození třetího synka plánuji začít s offline outdoor víkendovými akcemi pro čtenáře blogu, kde bychom právě praktikovali „svobodnou výchovu“. Už se na tu tlupu docela těším :-)
To je hezký článek. Na mé, dnes již dospělé, dcery vůbec nepasuje :-D Ačkoliv jsme je v těchto činnostech nijak neomezovali a v některých přímo podporovali, většina z nich byla pro ně v dětství i teď noční můra :-) A to jsme mladší dceru přihlásili do Skautu, aby získala vřelý vztah k přírodě. Jako děti obě řvaly u moře, že se koupat nebudou, protože jsou tam živočichové, pod širým nebem bych je přinutila spát leda kdybych jim zbudovala síť, pod kterou by se nedostalo nic kromě vzduchu, nůž ano, ale maminko, já chci s tebou vařit, bosy nebudou, protože maminko, já chci svoje botičky a čmelák a vosa a mravenci a píchá a špína, ven šly nejraději v šatičkách a s kočárkem a ven jsme chodily kvůli mně, protože já pobyt venku milovala a miluji doteď. Nabídka na výlet se v jakémkoliv věku setkala pouze s vlažným zájmem, teď už je to lepší, ale myslím, že hlavně díky tomu, že jsou velké a vítají možnost být s námi, protože my jsme venku opravdu hodně. Naše dcery jsou prostě indoorové typy :-D Ale na synovce to sedí, tak třeba u kluků je to jiné :-) Ale spíš co dítě, to originál :-)
Váš článek mě nadchnul. Moc mě těší, že jste propagátorkou dostatečného pobytu dětí venku a to včetně všech „rizikových“ aktivit, které děti baví a zocelují. V dnešní zrychleném světě, ve kterém se klade důraz na výkon, jsme největší brzdou zážitků, učení a zábavy venku my rodiče a naše strachy. Když si to srovnám s mým dětstvím, tak rodiče měli vlastně méně příležitostí rozhodovat o tom, co je pro děti příliš „rizikové“. Totiž mnohá dobrodružství s dětmi neprožívali, neúčastnili se jich, protože bylo normální nechat děti venku bez dozoru (od určitého věku). Díky různým bariérám jako je zvýšená doprava, „nebezpečná individua v ulicích“, zakroužkovanost dětí, dětství ve společnosti elektronických médií, dětí venku ubývá. A tak i rodič, který má tu „odvahu“ nechat děti venku samotné, naráží na skutečnost, že je dětí venku čím dál tím méně.
Jedna z možností, jak dětem všechny ty divočiny dopřát, je nebát se a zažívat ta malá dobrodružství s nimi. A o to nám jde v JDĚTE VEN (www..jdeteven.cz) projektu o který se starám. Náš hlavní cíl, je motivovat rodiny, aby s dětmi trávili dostatek času a viděli smysl v tom, že jim ty rizika dopřejí, protože při nich se děti učí, jen to není na první pohled zřejmé. Od března spouštíme pro příznivce JDĚTE VEN kampaň Deník do Divočiny a na web budeme přidávat další příběhy rodin, které to venku s dětmi baví. Mějte se krásně a těším se na další zprávy z venku!
Moc děkuji za Vaše doplnění a bezva odkaz na takto smysluplnou nabídku. Margit
Dobrý den, má dcerka navštěvuje lesní školku (a školu) V mechu a kapradí v Xaverovském háji na Praze 9. http://www.vmechu.cz . Jsem čím dál více nadšená přesně tím vším, co píšete. Vždy jsem dcerku vedla volně, jak nejvíce mi to dovolilo mé svědomí a zodpovědnost, a přesto až tato školka jí naučila vnímat les, užít si jen tak čas venku bez podnětů dospělých, pozorovat, co se v přírodě děje, být ráda venku v zimě i v dešti a neřešit to, a taky se pořádně ušpinit a ani o tom nevědět (vždy byla dost čistotná). Jsem ráda za ten protipól k dnešnímu běžnému životnímu stylu. Jako by tam dítě i dospělý zas byl sám sebou. Děkuji všem, kdo organizují tyto školky, víkendy a podobně jinak podporují, abychom na to nezapomněli.
Také děkuji všem, kdo stejně jako Margit vnímají důležitost propojení pobytu v přírodě a dobré stravy. Chodit bosky po kamenech a kládách a pak si dát hamburger, to by prostě nebylo ono. Ale bohužel to ještě tak vyladěné po všech stránkách mnohdy nemáme :-)
Díky za tipy v komentářích. Monika
Dobry den. Clanek me hrozne potesil. Muj dvouletak nejradsi pobiha v kaluzich a rekla bych, ze jako jedine ditko ve skolce prezil letosni sezonu chripek bez uhony.. stejne jako maminka,asi prvne.. chodime ven skoro za kazdeho pocasi.. resi to soft bundy a kalhoty, vrstvene obleceni a muzem delat cokoli.. v blate se jeste nevalel, ale predpokladam, ze letos to urcitw dopadne..vzhledem k letosninu nezimnimu pocasi :)
dobrý deň Margit,
veľmi veľmi veľmi Vám ĎAKUJEM! za krásny článok a odkaz. Za propagáciu myšlienky dostať deti späť do prirodzeného prostredia/do prírody :) … viac dôverovať v ich schopnosti a podporiť ich v úsilí, aby veci robili samé … robiť našim deťom láskavých sprievodcov životom a vytvárať priestor :) … to je odkaz projektu aj nášho OZ Detský lesný klub Domček/Lesníček … túto krásnu myšlienku sa snažíme úspešne šíriť aj do všetkých kútov SR a to prostredníctvom napr. aj fb skupiny https://www.facebook.com/Detské-lesné-škôlkykluby-271070569672228/?fref=ts :) .
Zo srdca Vám, aj nám všetkým, prajem pekný čas! renka
Dobrý den Margit, krásný článek, velmi děkuji! I já se připojuji z lesních mateřských školek, kterým je tato filozofie základem. Moc Vás zdravíme a děkujeme z lesní školky Perníček z Pardubic:-)
krasny clanok. so vsetkym suhlasim. a moje deti to vsetko maju. to su ale stastne deti, co? a ja som stastna, ze toto vsetko im mozem dat.
Nádherný článek ! Mám dvě děti,jsme absolutně normální rodinka co se týče techniky v domácnosti-jdeme s dobou jako ostatní a sama si uvědomuji jak snadné je podlehnout tabletům,počítači,telefonu.Bydlíme na vesnici,za domem máme pole a potom les.Procházky jsou na každodenním pořádku a sama se u dětí snažím vytvářet podmínky pro co největší spojení s přírodou-koupání v řece-bydlíme u Sázavy na Vysočině,houbaření,procházky s pejskem-vše,kde se děti mohou i samy zapojit.Dnešní doba si to vyžaduje.Pamatuji si své mládí-jak jsme lítali všude možně,procházeli kde jaký potok,blbli u řeky,hráli na šipkovanou a podobně,dnešní děti jsou příliš opatrné a je to škoda.
P.S.miluji váš web,chodím k Vám již dlouhou dobu.Mám alergii na laktozu a celilakii,dnes už to není o tom,ale o zdravé stravě,která je pro mě už přirozeně bezlepková a bez mléka.U vás jsem se dočetla to nej,co mi pomohlo se posunout „dál“.Děkuji za to !!!
Michaela
Pěkný článek.
Ráda bych svou vnučku viděla v lesní školce, bohužel v celé Ostravě není ani jedna.
A o stravování v MŠ se už ani raději nezmiňuji.
Dana
Dobrý den, mluvíte mi z duše. Milá Margit, čtu Vás již dlouho, mám i Vaši knihu – kuchařku, na které jste na fotce s panem Jonášem (název jsem zapomněla, ale tu fotku a modrý obal mám před očima, momentálně ji má sestra) a dosud mi stačil ten „jednosměrný“ tok informací, tedy od Vás ke mě čtenářce. Až tento článek mě tak nadchl, že Vám prostě musím napsat, nejen pochvalnou reakci, ale i prosbu – mohla bych tento článek nějakým způsobem vytisknout a umístit na nástěnku v mé třídy v mateřské škole? Respektuji autorství a nerada bych to dělala bez Vašeho svolení. Nebude z toho pro nikoho žádný profit, snad si to jen pár rodičů přečte… Já jsem zastánce pobytu dětí v přírodě, bohužel poslední dobou přibylo stížností rodičů, že děti chodí z vycházek špinavé. Prý to je jen lenost učitelky, že je málo hlídá…. kdyby věděli, že je naopak ještě povzbuzuje :-))). Připadá mi to absurdní, zvlášť když vidím, jak fungují tři děti mé sestry v lesní školce – bláto nikdo neřeší, děti jsou prostě vybaveny. A hlavně – zdravé a spokojené.
Tak se snažím o pozitivní a laskavou osvětu. A jsem ráda, když čtu komentáře rodičů zde, že nejsem sama s témto přístupem. Děkuji
Dobrý den, děkuji za tuto milou zpětnou vazbu a text samozřejmě můžete vytisknout a použít. Dokonce to takto přímo nabízím ve službách:
Přebírání textů
tištěná média — přebírání nezměněných textů je zdarma s podmínkou uvedení zdroje
online média — je možné pouze přebrat upoutávku v délce perexu nebo jednoho odstavce a pro zbytek textu odkazovat na web Margit.cz
Zdravý talíř — je možné volně šířit zdarma, používat v poradnách i k výuce
zdarma je možné do online i tištěných médií přebírat moje texty z blogu na aktuálně: http://blog.aktualne.cz/blogy/margit-slimakova.php
Margit
Dobrý den,
asi mám velké štěstí, že mám kolem sebe spoustu kamarádů, jejichž děti, stejně jako ty naše,tráví dost času venku, i když počítačům, telefonům a tabletům se samozřejmě taky nevyhneme. Ale každé léto jezdíme s partou stejně „postižených“ lidí tábořit na louku do týpí, kde žijeme v duchu severoamerických indiánů, vaří se pouze na ohni, teplá voda je jen z kotlíku a o elektřině se tu nikomu ani nezdá. Děti běhají celý den venku bosí a polonazí (samozřejmě jen když je pěkné počasí :-) ) a zatím je to strašně baví. Uvidíme, co příjde s nástupem puberty, ale ten dobrý základ, co jsme do nich dostali, jim už nikdo nevezme. Tak to vidím já :-)
A jinak samozřejmě kola, výšlapy na hory a různé výlety jsou náplní našich víkendů.
Přeju všem dětem, aby si užily běhání venku, vždyť to je přece tak jednoduché.
Hezký den :-)
a ještě jsem chtěla napsat Tereze, že moje sestra taky dělá v mateřské škole a tam je dokonce jedna maminka obvinila z toho, že schválně chodí každý den ven s dětma, aby jich co nejvíce onemocnělo a ony-učitelky, měly klid. To je prostě šílené, někteří rodiče by fakt zasloužili :-(
Dobrý den Margit, naplňuje mě opravdovým štěstím, že žijeme v malé osadě, kde je příroda za dveřmi. Děti byly odmala venku, hrabaly se v písku, hrály si u potoka. Dnes už to jsou puberťáci, ale stejně lítají po venku, lezou po stromech a dokonce hrají vybíjenou a na schovku. Ve Skautu se naučily snášet nepohodlí, na táboře spí v teepee, vaří v polní kuchyni a myjou se v potoce. I když jsou moderní technologie velkým lákadlem, platí u nás zásada, že když je venku hezky, nesedí se u počítače ani u telefonu. Všechny děti jezdí na kole do školy a pomáhají jak v domácnosti, tak na zahradě, nebo třeba se dřevem. I když trnu strachy, kluci štípou dřevo, rozdělávají oheň venku i v kamnech. Doufám, že je to ta nejlepší škola a v budoucnosti tak budou zacházet i ony se svými vlastními dětmi. Život na vesnici považuji v dnešní době za výhru, kde je ještě svět celkem v pořádku.
Krásný článek mluví mi z duše, ale stejně mi přijde, sci-fi, že si tohle lidi musí přečíst, aby je to trklo a pak si platí nemalé peníze za něco co mohou mít zcela přirozeně a „zadarmo“ ( stezky na boso , monte soukromé školky, kde zatloukají hřebíky a v neposlední řadě a trochu s omluvou i zmiňované lesní školky).
Mě to přijde úplně samozřejmé a krásně jednoduché, yyrostla jsem ve velkém městě, ale pře 30 lety to bylo takové jiné :-) a dnes mi město vůbec nechybí, teď, co máme děti bydlíme na vesnici, koupili jsme domek, i když to lidé okolo moc nechápali. Jsem za to vděčná, že jsem šla touto cestou, tohle je realita všedního dne, od jara do podzimu venku, snídaně , obědy, večeře venku, stromy, kaluže, opékání, sekání, řezání, hrabání se v hlíně v písku, každý den špinaví až za ušima. Jak se oteplí děti běhají bosky, stále zalívají, přelívají, je to super. Spaní venku si taky užíváme, letní noční oblohy to milujeme, nejstarší dcera (8) jezdí od 6let ráda na tábor do chatek na 14 dní (letos pojedou pod stany). Zvládá to s přehledem a jezdí ráda. I já jsem to jako dítě milovala.
Přeji všem aby měli blíže k přírodě a bylo to pro ně zcela přirozené a ne jen jednou za čas za odměnu :-)